Winkler, Moravec a Woody Allen

Vážené kolegyně a kolegové,

Zde je povídka Woody Allena, kterou mnozí z vás znáte.

Máme to velké štěstí, že u nás v psychiatrii nacházíme stejně zábavnou komunikaci  – viz zcela dole.

Můžeme se těšit na další pokračování tahů na šachovnici z jedné či druhé strany. Jen tak dále.

AP

Woody Allen: KORESPONDENCE GOSSAGE-VARDEBEDIAN

Můj milý Vardebediane!

Probírav se dnes ranní poštou, velice jsem se zarmoutil, když jsem zjistil, že můj dopis z 16. září, který obsahoval můj dvacátý druhý tah (jezdec na e4), se vrátil neotevřený díky drobnému omylu v adresování – přesněji řečeno vynechání Vašeho jména a bydliště (víc chybných úkonů už snad udělat nejde) společně s opomenutím nalepit známku. To, že jsem byl v poslední době rozrušen vzhledem k nejistotě na burze, není žádným tajemstvím, a i když právě výše zmíněného 16. září vyvrcholení dlouhodobě klesající spirály vymazalo Amalgamovanou Antihmotu ze seznamu důležitých akcií jednou provždy, a tím náhle společensky přeřadilo mého burzovního makléře mezi luštěniny, nepředkládám to jako omluvu za svou nedbalost a monumentální pošetilost. Udělal jsem botu. Promiňte mi to. To, že jste si ani nevšiml, že jeden dopis chybí, naznačuje jistou nepozornost i na Vaší straně, kterou přičítám horlivosti, ale bůhví, že všichni děláme chyby. Takový je život – a šachy.

Nuže, když je teď omyl vysvětlen, následuje jednoduchá náprava. Kdybyste byl tak hodný a přemístil mého jezdce na e4, mohli bychom myslím pokračovat v naší partičce přesněji. Ohlášený mat, který jste mi poslal dnešní ranní poštou, je, obávám se ve vší slušnosti, planým poplachem, a pokud přezkoumáte pozici ve světle dnešního odhalení, zjistíte, že je to Váš král, který je těsně před matem, obnažen a nebráněn, nehybný cíl pro mé dravci střelce. Je ironické, jaké obraty přináší tato miniaturní válka! Osud v podobě dopisu pro adresáta neznámého se vynoří ve vší všemohoucnosti a – voila – karta se obrací. Ještě jednou Vás prosím, abyste přijal mé nejupřímnější omluvy za mou nešťastnou neopatrnost, a dychtivě očekávám Váš další tah.

Přikládám svůj čtyřicátý pátý tah. Můj jezdec bere Vaši královnu.

Se srdečným pozdravem

Gossage

Gossagi!

Dostal jsem dnes ráno dopis s Vaším čtyřicátým pátým tahem (Váš jezdec bere mou královnu?) a také Vaše obšírné vysvětlení týkající se mezery v naší korespondenci z poloviny září. Nejsem si jist, jestli Vám rozumím dobře. Váš jezdec, kterého jsem odstranil ze šachovnice již před několika týdny, teď podle Vás stojí na e4 kvůli dopisu ztracenému v poště před dvaceti třemi tahy. Nebyl jsem si vědom, že k takové nehodě vůbec došlo, a jasně si pamatuji, že jste učinil dvacátý druhý tah, tuším věží na d6, kde byla později zmasakrována při Vaší oběti, která se Vám tragicky vymstila.

V současné době stojí na e4 moje věž, a protože jste bez jezdce, bez ohledu na známé či neznámé adresáty, nechápu tak docela, jakou figurou mi berete dámu. Protože většinu figur máte zablokovanou, domnívám se, že ve skutečnosti žádáte, abych posunul Vašeho krále na c4 (Vaše jediná možnost) – tuto úpravu jsem si dovolil provést a odpovídám svým dnešním tahem, čtyřicátým šestým, kterým Vám beru královnu a zároveň dávám šach. Nyní už je Váš dopis jasnější.

Myslím, že teď lze již nejposlednější tahy partie odehrát hladce a rychle.

S upřímným pozdravem

Vardebedian

Vardebediane!

Právě jsem dočetl Váš poslední dopis, který obsahoval bizarní šestačtyřicátý tah, jímž berete mou královnu na poli, na kterém nestojí už jedenáct dní. Trpělivými výpočty jsem myslím dospěl ke zdroji Vašich omylů a nepochopení stávajících skutečností. Ze by Vaše věž stála na e4, je nemožnost srovnatelná s existencí dvou totožných sněhových vloček; pokud se vrátíte zpátky k devátému tahu partie, uvidíte jasně, že věž jsem Vám dávno vzal. Vlastně to byla ona smělá obětní kombinace, která Vám rozervala střed a připravila Vás o obě věže. Co pohledávají na šachovnici nyní?

Nabízím Vám k úvaze, že se stalo následující: Intenzita mých útoků a bleskových výpadů kolem dvacátého druhého tahu Vás přivedla do stavu mírné zmatenosti a v úporné snaze udržet v té chvíli svou pozici jste přehlédl, že můj obvyklý dopis nepřichází, a místo toho jste táhl vlastními figurami dvakrát, čímž jste, přiznáte sám, získal poněkud nespravedlivou výhodu. To vše už je za námi a pracně se vracet ve vlastních šlépějích by bylo obtížné, ne-li nemožné. Proto si myslím, že nejlepší způsob, jak celou věc napravit, je poskytnout nyní i mně příležitost táhnout dvakrát. Spravedlnost je spravedlnost.

Nejdřív tedy beru Vašeho střelce svým pěšcem. Tím zůstává Vaše královna nepokryta a beru ji také. Myslím, že nyní můžeme ukončit poslední fáze bez problémů.

Se srdečným pozdravem

Gossage

P.S.: Přikládám diagram, který přesně ukazuje, jak nyní šachovnice vypadá, abyste se v koncovce trochu vyznal. Jak vidíte, Váš král je polapen, nechráněn a osamělý ve středu pole. Hodně štěstí, G.

Gossagi!

Dnes jsem obdržel Váš poslední dopis, a i když byl poněkud nesouvislý, myslím, že chápu, co Vás tak vyvedlo z míry. Z Vámi přiloženého diagramu je zřejmé, že jsme posledních šest týdnů hráli dvě zcela odlišné šachové partie – já podle naší korespondence a Vy spíš podle toho, jak byste si přál, aby svět vypadal, než podle nějakého racionálního systému čí řádu. Tah jezdcem, který se údajně ztratil v poště, by byl ve dvaadvacátém tahu nemožný, jelikož figura v té chvíli stála na kraji posledního sloupce a tah, který popisujete, by ji přenesl ze šachovnice na kávový stolek.

Co se týče toho, že bych Vám měl dovolit dva po sobě následující tahy za jeden údajně ztracený v poště – jistě, dědku, žertujete. Budu respektovat Váš první tah (berete mi střelce), ale nemohu připustit druhý, a protože nyní jsem na řadě já, oplácím tím, že Vám beru dámu věží. Vaše tvrzení, že žádné věže nemám, ve skutečnosti neobstojí, jelikož ml stačí jen pohlédnout na šachovnici, abych je spatřil, jak tam bystře a energicky poskakují.

Konečně diagram toho, jak má podle Vaší fantazie šachovnice vypadat, naznačuje velmi bohémský přístup ke hře, jak z grotesek bratří Marxů, a i když je to zábavné, nesvědčí to o tom, že byste příliš pronikl do Nimcovičovy knihy o šachu, kterou jste minulou zimu pronesl pod svetrem z veřejné knihovny; já Vás totiž viděl. Navrhuji, abyste prostudoval diagram, který přikládám, a příslušně upravil svou šachovnici, abychom mohli dokončit partii aspoň s minimální přesností.

Děkuji za ochotu

Vardebedian

Vardebediane!

Nechtěje prodlužovat již beztak dost zmatenou záležitost (vím, že nedávná choroba zanechala Vaši obvykle pevnou konstituci oslabenou a dezorientovanou a způsobila mírný rozchod se skutečným světem, jak ho známe my), musím využít této příležitosti, abych rozmotal ten nepěkný propletenec, než nenávratně dospěje ke kafkovskému závěru.

Kdybych byl věděl, že se nezachováte jako gentleman a nedovolíte mi vyrovnávající druhý tah, nebral bych v šestačtyřicátém tahu pěšcem Vašeho střelce. Ve skutečnosti podle Vašeho diagramu jsou tyto dvě figurky umístěny tak, že je to nemožné, ježto jsme vázáni pravidly světové šachové federace a nikoli pravidly komise státu New York pro profesionální boxing. Aniž pochybuji o upřímnosti Vašeho záměru sebrat mou královnu, musím říci, že může skončit jedině katastrofou, budete-li si podle své libovůle přisuzovat právo rozhodovat a začnete-li si hrát na diktátora a maskovat taktické omyly dvojakostí a agresivitou – tento zvyk jste sám před několika měsíci odsoudil u světových politiků ve svém článku „De Sade a pacifismus“.

Protože naneštěstí hra pokračovala bez přestávky, nedokázal jsem přesně vypočítat, na které pole byste měl postavit odcizeného jezdce, a navrhuji, abychom to přenechali osudu. Prostě zavřu oči a postavím ho zpátky na šachovnici a přijmu každé místo, na němž přistane Mělo by to naši partičku trochu okořenit, Můj sedmačtyřicátý tah: Moje věž bere Vašeho jezdce.

S upřímným pozdravem

Gossage

Gossagi!

Jak podivný byl Váš poslední dopis! Dobře míněný, souvislý, obsahující všechny prvky toho, co se v určitých referenčních skupinách pokládá za komunikační efekt, a přesto celý prostoupený tím, co Jean-Paul Sartre s oblibou nazývá „nicota“. Z dopisu přímo čiší hluboký pocit zoufalství, živě připomínající deníky, které občas zanechávali polární badatelé umírající v Antarktidě, nebo dopisy německých vojáků od Stalingradu. Je fascinující, jak se smysly hroutí, když narazí na občasnou nepříjemnou pravdu, a utrhnou se ze řetězu, vidí faty morgány a stavějí pomyslnou zeď před náporem příliš děsivé reality!

Ať je tomu jak chce, milý příteli, strávil jsem právě větší část týdne pokusy vnést jakýsi řád do té hnilobné snůšky šíleneckých alibi známé jako Vaše korespondence, ve snaze vyřešit záležitosti tak, aby se naše partie dala jednou provždy dokončit. Vaše královna je pryč. Můžete se s ní rozloučit. Stejně tak s oběma věžemi. Na jednoho střelce úplně zapomeňte, protože jsem ho vzal. Ten druhý je bezmocně umístěn stranou od centra dění, takže na něj nespoléhejte, nebo Vám to zlomí srdce.

Co se týče jezdce, o kterého jste naprosto regulérně přišel, ale kterého se odmítáte vzdát, umístil jsem ho na jediné myslitelné pole, kde by se mohl objevit, čímž jsem Vám poskytl nejneuvěřitelnější výjimku z pravidel šachu od té doby, co Peršané před mnoha staletími tuto malou kratochvíli vynalezli. Jezdec stojí na c7, a když seberete své vytrácející se myšlenkové schopnosti na tak dlouho, abyste zhodnotil postavení na šachovnici, povšimnete si, že právě tato Vaše vzácná figura nyní brání Vašemu králi v jediné ústupové cestě před mým dusivým vidlicovým sevřením. Je jen na místě, že Vaše hrabivé úklady se obrátily v můj prospěch! Jezdec, který se vetřel zpátky do hry, torpédoval Vaši koncovku!

Táhnu královnou na b5 a ohlašuji mat v příštím tahu.

Se srdečným pozdravem

Vardebedian

Vardebediane!

Neustálé napětí, plynoucí z Vašeho hájení řady otřesně beznadějných šachových postavení, očividně pocuchalo křehký chod Vašeho psychického aparátu, kterému se již uchopení jevů reálného světa začíná vymykat z nikou. Nedáváte mi jinou možnost než skončit náš zápas rychle a milosrdně, sejmout z Vás tu tíhu dřív, než Vás trvale poznamená.

Jezdec – ano, jezdec – na d6. Šach.

Gossage

Gossagi!

Střelec na d5. Mat.

Je mi líto, že jsem byl pro Vás příliš náročným soupeřem, ale pokud Vás to utěší, několik místních šachových mistrů přišlo o rozum, když měli příležitost pozorovat mou techniku. Pokud si přejete odvetu, navrhuji, abychom zkusili Tvoření slov, což je pro mě relativně nová zábava, v níž bych snad nevyhrával tak snadno.

Vardebedian

Vardebediane!

Věž na g8. Mat.

Protože věřím, že v zásadě jste slušný člověk (jednoho dne nějaký nový způsob psychoterapie potvrdí mé mínění), než bych Vás mučil s dalšími detaily svého matu, přijímám s radostí Vaše pozvání ke hře na Tvoření slov. Vyndejte svou hrací desku. Protože jste hrál v šáchách bílými a tudíž jste měl výhodu prvního tahu (kdybych byl znal Vaše omezené schopnosti, nabídl bych Vám větší handicap); budu teď začínat já. Sedm písmen, která jsem si právě vytáhl, jsou O, A, E, J, N, R a Z – málo slibný galimatyáš, který snad zaručuje i té nejpodezřívavější osobě, že jsem si písmena vytahoval poslepu. Naštěstí však moje rozsáhlá slovní zásoba spolu s mou slabostí pro kuriozity mi umožnily vnést etymologický řád do materiálu, který by méně vzdělanému člověku připadal jak mišmaš. Moje první slovo je „ZANJERO“. Najděte si to ve slovníku. Složte ho horizontálně s E na středním poli. Počítejte pozorně a nezapomeňte na dvojnásobnou prémii za slovo při prvním tahu a padesátibodovou přirážku za to, že jsem použil všech sedmi písmen. Skóre je teď 116:0.

Jste na tahu.

Gossage