Reforma skončila

Reforma skončila.

Je tedy na místě se ohlédnout a začít ji hodnotit.

To, co se povedlo, je zjevné. Podařilo se rozdělit a utratit všechny peníze, které nám EU na reformu nabídla. Nebyla to jistě lehká práce. Psychiatrie nebyla na reformu připravena. Chyběli administratívní odborníci, většina psychiatrických zařízení nebyla připravena a vybavena k čerpání dotací. Zkušenosti s nimi měli jen velká nemocniční zařízení a pracovníci sociálně psychiatrických subjektů, které již v minulosti byla dlouhodobě financována z grantů a dotací. Chyběli rovněž odborníci  – poskytovatelé péče, kteří by mohli v nově vzniklých zařízeních pracovat. A reforma se zaměřila na vznik nových zařízení. Vzdělávání a výchovu odborníků zcela pominula.

Rozdělit a utratit peníze však byla tvrdá byrokratická práce.

Ze všech reformních dotací 34 % (cca 1,4 miliardy Kč ze 4 miliard) nakonec připadlo institucím spojeným s minulými nebo současnými členy Výboru PS. Dotace obecně byly rozděleny hrubě nerovnoměrně, k dotacím se dostali nejsnadněji architekti reformy a členové výboru PS.

Nezáviďme jim to, zaslouží si to. Většina z nás by asi neuměla tak velké peníze účelně utratit.

Otazníky zůstávají kolem slova účelně. Zodpovědností Výboru PS, který byl a je garantem Reformy, je starat se o celou psychiatrii a vést ji k rozvoji. Stalo se to?

Jaký je současný stav české psychiatrie?

Česká psychiatrie je v krizi. Mnohem hlubší než před 10 lety. To netvrdí už jen nějací opoziční kritici reformy, ale shodnou se na tom i  současní leadři české psychiatrie, včetně ministra zdravotnictví.

Blíže na:

https://ambulantnipsychiatrie.com/2023/04/27/ministr-zdravotnictvi-a-reforma-psychiatricke-pece/

Zvýšil se počet odborníků?

Ne, psychiatrů nepřibylo, zvýšil se počet psychiatrických sester, ale většina z nich nemůže pracovat samostatně, některé nemají dokončené plné vzdělání

Psychiatrů chybí víc než před reformou.

Povedlo se rozjet projekty, které psychiatrickou péči zlepší a zefektivní?

Ne, nových projektů je jednak málo a nové pravděpodobně nevzniknou, jednak je jejich přínos nejasný. Neproběhly upřímně míněné evaluace, z kterých by šlo vyhodnotit, co lze dál použít a co ne. Považujeme za nezbytné utracené peníze řádně doložit a současně tušíme riziko, které z toho pro celý náš obor vyplývá, tedy zpochybnění účelného nakládání s nemalými finančními prostředky v době, kdy je náš obor v krizi. Neuvážené investice do nadstavbových služeb, které nejsou efektivní a odčerpají nedostatkové odborníky, poškodilo náš obor na několik dalších let, možná desetilietí.

Rozjelo se dlouhodobě udržitelné financování psychiatrie?

Ne, podíl psychiatrie z celkové částky ze zdravotního pojištění je nadále jeden z nejnižších v Evropě, nižší než ve srovnatelných okolních zemí. Úředníci MZ a zdravotních pojišťoven dokonce v současné době zastávají názor, že psychiatrie již byla preferována a teď je řada na jiných oborech. (Dotace do psychiatrie pocházely z prostředků EU, nikoli z prostředků ČR. Neboť ČR na psychiatrii vždy šetřila a šetří nadále)

Přispěly práce odborníků z NUDZ a MZ k tomu, že je česká psychiatrie nyní jasně a účelně organizována?

Ne vznikly jen dokumenty pro dokumenty. V organizaci psychiatrie vládne chaos. Nepřihlíží se současnému stavu, nejsou podporovány ty nejnezbytnější  články systému, které mohou zajistit alespoň základní péči. Naopak, jedná se o tom, aby další peníze vyletěly komínem na legitimizaci dotačních výdajů a udržení neefektivních zařízení, která kvůli nim účelově vznikla.

Byl   podstatou celé Reformy záměr změnit věci budoucí nebo pouze načerpat dotace nyní a zde?

Byl  počátek reformního procesu  upřímný se snahou změnit nepříznivý stav psychiatrie  a  až poté se odchýlil do čirého pragmatismu a boje o moc a peníze? Nebo se jednalo již o počátku pouze o čerpání pro čerpání?

Pokud nahlédneme do historických pramenů, deklarovaný záměr byl:  „alespoň nějaké peníze do psychiatrie přijdou, tak je využijme, když už tu jsou“.

Pak ale byla zbytečná celá propagandistická šaráda s „upřímně míněnou reformou veškeré péče o duševně nemocné“, která nám otravovala život, práci a všechny konference. Šlo jen o zastírací manévr?

Na reformu a rozdílení dotací můžeme obecně hledět z mnoha hledisek.

Některá jsou ideově protikladná, jako třeba názor na institucionální versus komunitní uspořádání psychiatrie, každá ze stran jistě najde dosti argumentů pro svoji pravdu. Ideologický rozpor by ale neměl zastřít realitu.

Interpretaci nezodpovězených otázek necháme na čtenářích, kterým jsme předložili některá těžce získaná fakta. Je třeba zdůraznit, že vydobytí konkrétních údajů o reformě byla velmi obtížná práce, neboť zásadní údaje jsou nedostupné nebo chybí. Celkové zhodnocení reformy ze strany Výboru PS či ministerstva zdravotnictví zcela absentuje.

Určitě ale lze říci:

Peníze se utratit podařilo. Psychiatrii to nepomohlo.

Je nutné to nyní poctivě vyhodnotit, abychom se mohli vydat někam dál a do budoucna se chovat racionálně. Otevřené debaty neexistují. Situace v psychiatrickém hnutí se polarizuje, stejně jako v celé české společnosti. Jeden ze směrů je motivován především obhajobou reformních kroků. Pokud při tom bude zavírat oči před realitou, bude to psychiatrii dále škodit.

Většina architektů a úspěšných příjemců reformy se nyní snaží stát neviditelnými, zřejmá je snaha zapomenout.  Téma Reformy zcela zmizelo z oficiální programu sjezdu Psychiatrické společnosti. 

Výbor PS jako garant reformy se od jejího celkového zhodnocení distancuje.

Resumé: