Co je ti? Nic! Dokument ČT 2 o situaci v dětské psychiatrii

Z mého vyjádření na webových stránkách
DOKUMENT O STAVU DĚTSKÉ PSYCHIATRIE – PRAVDA O DESTRUKCI OBORU

S velkým zájmem jsem před pár dny zhlédnul dokument z programu ČT2 „CO TI JE? NIC!“. V první řadě veřejně děkuji paní Vendule Pizingerové a jejímu fondu Kapka naděje, že měli odvahu toto natočit. Tady dávám všem kolegům na vědomí, že v České televizi existuje jeden skutečně trezorový film, dokumentující reálný stav reformy psychiatrie – rozpad psychiatrie a Potěmkinovské projekty. Samotní tvůrci byli překvapení, že někteří psychiatři se báli vystoupit. Tento trezorový dokument ČT pod tlakem z nejvyšších míst této republiky dodnes nepromítla…..
Dokument o dětské reálně a pravdivě popisuje, pedopsychiatři nemocné děti neintoxikují, nedopují drogami, necpeme do nich léky, netlumíme je, neděláme z nich „feťáky“ na prášcích, nezavíráme je do klecí. Toto o pedopsychiatrii dlouhé roky šířily a i dnes šíří antipsychiatricky orientované, nekvalifikované „ziskové“ neziskovky. Je to zájem „ziskových“ neziskovek mít k dispozici lékařsky neléčené pacienty, protože právě tito jsou důležití pro čerpání grantových programů. Jejich neustálý přísun do systému postaveném na grantech je základem pro existenci těchto „ziskových“ neziskovek. A přitom jde o duševní zdraví dětí – celé další generace. Někdo by si mohl říct: „nechutný byznys“.

Současně jsem ale s velkou lítostí sledoval ublížené a defenzivní vystupování představitelů dětské psychiatrie. Tohle nebylo burcování na poplach, že dětská psychiatrie je naprosto zdevastovaná. Nic zásadního o tom, že se doslovně rozpadla ambulantní síť. Dnes nejsou mladí lékaři ochotní studovat obor – neatraktivita, nebezpečný obor – stížnosti rodičů, OSPODy … soudy, stížnosti na ČLK … .
Představitelé oboru jsou v totální defenzivě a nedělají naprosto nic pro to, aby obor byl respektovaný, aby byl společností uznávaný, jako velmi důležitý, aby byl atraktivní pro mladé lékaře.
Dlouhé roky jsem byl ve funkci předsedy Asociace dětské a dorostové psychiatrie i sekce, zájem o obor rostl. Dokázali jsme dostávat do terénu nové lékaře. Sám jsem měl tu čest mnoho z nich, jako člen atestačních komisí, odatestovat. Takže nikdo nemůže říct, že to nejde. Ale ano, bylo to strašně těžké jednat s politiky, s úředníky, bránit se útokům a dehonestacím HUMANOISTŮ. Ale výsledkem byl nárůst dětských psychiatrů. Jednání s politiky, na MZ s Humanoistickými neziskovkami není psychoterapeutický rozhovor „… prosíme Vás, byly bychom rádi…pojďme se domluvit“. Je to tvrdý střet o důstojnost a respektování ke vzdělání v našem oboru, k odbornosti, o právo našich pacientů mít péči. A bez peněz to nejde.

Na závěr děkuji všem skutečným kvalitním neziskovkám a jejích odborně vzdělaným zaměstnancům za kvalitní práci s našimi pacienty a za korektní spolupráci s námi, dětskými psychiatry.  Bohužel, právě tyto kvalitní organizace není moc slyšet. Bojí se mluvit nahlas, aby dostaly alespoň nějaké dotace na svůj skutečně neziskový provoz. U moci jsou stále antipsychiatrická, antilékařská neodborná hnutí – HUMANOISTI. A bohužel to doslovně odnesou dětští pacienti a nebojte se říct pravdivě – s duševními poruchami a nemocemi. Nebude se se totiž o ně kdo odborně starat..