MUDr. Martin Jarolímek – Exposé do historie české psychiatrie

Vážené kolegyně a kolegové,

MUDr. Martin Jarolímek ve svém komentáři  k článku „Reformovat nebo Emigrovat“ shrnul historické události české psychiatrie.

Zde jeho komentář uvádíme jako samostatný příspěvek, neboť by byla velká škoda, kdyby se mu nedostalo pozornosti, kterou si zasluhuje.

HOP+AP

Vážené kolegyně a kolegové,

dovolte mi nejdřív exposi do minulosti mýma očima, která předcházela vzniku naší slavné Reformy. V 60. letech minulého století probíhalo v zemích západní Evropy tzv. Antipsychiatrické hnutí. U nás se samozřejmě nic takového nestalo, ale přes to se nějaké ostrůvky pozitivní deviace objevovaly. Například Dr. Ferdinand Knobloch, analyticky orientovaný psychiatr založil denní sanatorium pro neurotické pacienty Horní Palata na Praze 5. kde je toto pracoviště dodnes. Tehdy také mělo ještě externí část v Lobči. Knobloch emigroval a po revoluci se vrátil s tzv. Integrativním psychoterapeutickým výcvikem. V té době (koncem 60. let) Dr. Milan Hausner napsal kvalitní knihu „Jak žít s neurózou“. 60. léta také byla bohatá na psychoterapeutické výcviky. Skála, Urban a Rubeš ovlivňováni zahraničními přístupy vytvořili geniální systém psychoterapeutických psychodynamicky orientovaných výcviků, který trvá dosud. Velmi zajímavá etapa bylo také psychedelické období Československé socialistické republiky. V některých zřízeních se totiž oficiálně podávalo LSD, zejména schizofrenním pacientům. Samozřejmě i řada tehdejších psychoterapeutů to také vyzkoušela… např. pod vedením primáře Milana Hausnera na pobočce PL Kosmonosy Sadská. 70. léta byla klasicky normalizačně chudá na legální pokusy pomoci psychotickým pacientům. Výjimkou byla primářka Irena Strossová v PL Opava. Tam zavedla unikátní, komplexně terapeutický přístup postavený především na její originální dramamuzikoterapii. Psycholožka Eva Syřišťová vydala několik kvalitních publikací, například „Imaginární svět“, kde však výrazně adorovala schizofreniky. Počátkem 80. let psychiatr Kamil Kalina a psychologové Vančura a Kinkor překvapivě otevřeli první denní sanatorium pro psychotiky a to přímo na půdě psychiatrické kliniky Ke Karlovu 11, Prah 2, která vždy byla baštou biologické psychiatrie. Toto mini pracoviště vydrželo deset let navzdory usilovným snahám o jeho zrušení, například ze strany docenta Študenta. Já Martin Jarolímek jsem tam tehdy docházel na praxi. V roce 1986 jsem otevřel denní sanatorium Ondřejov na Praze 4, kde je dosud. Společně jsme s týmem DS začali organizovat každoroční semináře v komplexní terapii psychóz, které se konaly v místech, jako například PL Opava, kde se něco pozitivního odehrálo, nebo kde by se mělo něco změnit. V Ondřejovském sanatoriu jsem poté navázal na tato neformální setkání každoročními ondřejovskými konferencemi. Zapomněl jsem zmínit, že v 70. letech MUDr. Vorlíčková založila první chráněnou dílnu pro schizofreniky na Praze 10 v Bulharské ulici. Další zajímavé ohnisko pozitivní deviace byl Výzkumný ústav psychiatrický sídlící na pavilonu 23. Na tomto pracovišti působil nejdříve prof. Hanzlíček, prof. Cyril Höschl, Stanislav Grof, Pfeifer, Pěč, Libiger, psycholožka Probstová atd. V roce 1988 jsme společně s Kamilem Kalinou založili Českou společnost pro duševní zdraví ve Zvonařově ulici, kde je dosud. V té době jsme také připravovali vznik Zákona o duševním zdraví v Čr ovlivněni Mental health act. Na přelomu roku 88 a 89 Pfeifer, Pěč, Probstová, Jarolímek a další vytvořili sdružení Focus, tehdy ještě pod VDI Obzor. Focus se od té doby bohatě rozšířil do celonárodní působnosti a taktéž co se týče forem poskytované péče. Tehdy také Preifer s Pěčem otevírají denní sanatorium pro psychotické pacienty na Praze 8 s tím, že MUDr. Pěč posléze vytvořil s Dr. Růžičkou kliniku Eset. Po roce 1989 se možnosti pro „páchání dobra“ pro schizofrenní pacienty široce rozevřely. Jarolímek například s kolegyněmi zakládá sdružení Greendoors. Na realizaci pracovní rehabilitace schizofreniků v kavárnách, jako je Café na půl cesty, či V. kolona. Při denním sanatoriu Ondřejov vzniká svépomocné sdružení rodičů psychotických pacientů „Ondřej“. Pro trávení volného času a jejich chráněné bydlení zakládáme občanské sdružení Baobab. S řiditelem PL Bohnice, Zdenkem Bašným, který byl naším snahám velmi otevřen je realizován 1. ročník festivalu Mezi ploty v PL Bohnice. Při PL Bohnice také vzniká sdružení Bona. Paralelně s těmito procesy se začíná scházet zprvu samozvaná skupina psychiatrů jako byl Pěč, Pfeifer, Jarolímek a další a přemýšlí o strategii reformy psychiatrické péče u nás. Díky docentu Baudišovi jsme získali oficiální status pracovní skupiny psychiatrické společnosti. Výsledkem tohoto procesu bylo oficiální přijetí dokumentu Strategie reformy psychiatrické péče Čr, který byl uveřejněný ve Věstníku MZ v roce 2013. Společně se socioložkou Z. Havrdovou zakládám RIAPS na Praze 3, kde je dosud. MUDr. Pfeifer také zakládá své centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví v Kamenické ulici. Společně s ním také vytváříme ČAPZ, to je Česká asociace pro psychické zdraví, která provozovala 1. terapeutickou komunitu pro psychotiky, vydávala časopis Esprit, pořádala každoroční destigmatizační kampaně atd. Někdy později jsem založil Psychosomatickou kliniku na Praze 6, kde je dosud. Určitě se událo a stále děje daleko více pozitivních aktivit, o kterých bohužel nevím. Osud dokumentu přijatém v roce 2013 již znáte. Díky snaze mnoha lidí vznikl obsáhlý dokument Reforma péče o duševní zdraví Čr. Byl vytvořen akční plán do roku 2030, který však je zatím jen minimálně naplněn. MUDr. Jan Pfeifer se velmi zasadil o to, že v nových dokumentech oficiálně figuruje CDZ po anglickém vzoru a taktéž díky jeho bohulibému snažení zdravotní pojišťovny uznaly patřičné terapeutické kódy pro tato pracoviště a to včetně terénních služeb. Zatím je domluveno, že služby na pomezí zdravotně sociálním budou zvlášť hrazeny ze zdrav. pojištění. Bohužel zatím pouze do konce tohoto roku. Důvodu, proč Reforma péče o duševní zdraví zatím vyčpěla téměř do prázdna, by se našlo několik. Já pouze chci upozornit na významný vliv našich psychiatrů na reformu péče o psychotické pacienty. Tudíž se domnívám, že opět jenom my psychiatři to můžeme posunout dál.