Vážené kolegyně a kolegové ambulantní psychiatři,
aktuálně probíhají dva významné procesy, které se nás bezprostředně týkají.
Je to:
1. Aktualizace Národního akčního plánu pro duševní zdraví na roky 2026-2030 (NAPDZ) v gesci Rady vlády pro duševní zdraví.
2. Dohodovací řízení o hodnotě bodu na rok 2027.
Jelikož tyto materiály vycházejí v oblasti ambulantní psychiatrické péče ze stejných zásad, pojednáme o nich souhrnně.
200 ARP do roku 2030
Nejdůležitější částí pro nás je všestranná podpora vzniku cílového počtu 200 Ambulancí s rozšířenou péčí do roku 2030 (aktuálně je jich cca 20). Tato podpora má být realizována jak politicky ze strany NAPDZ na vládní úrovni, tak ekonomicky ze strany úhrad pojišťoven. (Nejasná je zmínka o revizi fungování stávajících služeb).
Nastaveny mají být takové motivační mechanismy, které budou vést stávající běžné ambulance ke své změně do podoby ARP.
(Zde připomeňme, že nejmenší tým pro registraci ARP sestává z psychiatra, psychologa a psychiatrické sestry, z nichž každý musí být zaměstnán na plný úvazek.)
Čeká nás tedy období, kdy mnozí z nás, zejména ti progresivnější, budou všestranně motivováni k přeměně své běžné ambulance do podoby ARP. Tímto budou muset vejít do pracovního vztahu s dalšími zmíněnými profesemi.
Vznik ARP je podložen snahou o zlepšení kvality psychiatrických služeb. Multidisciplinární tým ARP je pokládán za efektivnější a kvalitnější v poskytované péči než běžná ambulance. Má vést k prevenci hospitalizací a ke snížení délky hospitalizace ve větší míře než ambulance.
Plný text zde: Standard ARP
Teze VZP pro rok 2027
popisují v souladu s výše popsaným obecným postojem již konkrétní podporu pro vznik ARP a CDZ. A to pomocí zvýšené hodnoty bodu pro CDZ a ARP oproti běžným ambulancím.
Teze určují směr, kterým se podpora ze strany pojišťoven bude v oblastní ambulantní psychiatrie bude vyvíjet.
Tyto procesy nelze rozporovat, neboť se zakládají na interních informacích pojišťoven, informacích ze strany NAPDZ i na názoru poskytovatelů těchto služeb.
Výše zmíněný a popsaný typ nových služeb je tedy nutné pokládat za progresivní a široce podporovaný proud v ambulantní psychiatrii, odpovídající očekávatelným standardům kvality v 21. století.
Tato zařízení poskytují oproti běžným ambulancím komplexnější služby multidisciplinárního charakteru.
Plánovaný vznik cílového počtu 200 ARP a 100 CDZ do roku 2030 tedy povede ke zlepšení kvality a dostupnosti extramurálních psychiatrických služeb.
Z těchto důvodů je vznik a působnost těchto zařízení všestranně podporován. Simplexní ambulance, které jsou provozovány jedním psychiatrem, jsou v tomto kontextu málo progresivní a méně efektivní.
Nelze rovněž pochybovat o tom, že v hodnocení kvality služeb tato nová zařízení oproti stávajícím v budoucnu plně obstojí.
Je pro nás příznivé, že dosti členů Výboru sekce ambulantní péče, který zastupuje v Psychiatrické společnosti naše názory, provozuje CDZ, ARP či oboje. V tomto smyslu již nyní představují progresivní proud v ambulantní psychiatrii a mohou nám být inspirací i poučením.
HOP+AP
Nebylo by na místě právní hodnocení, zda není nezákonná jiná výše úhrady za stejnou práci psychiatra v jinak pojmenovaných ambulancích? Klinické vyšetření je přece totožné, ať probíhá v “klasické” ambulanci, CDZ nebo ARP.
Nevnímám rozdíl mezi psychiatrem v simplexní ambulanci a v ARP. Kromě platby za stejný výkon. Jsou pacienti, kterým vyhovuje formát ARP a jsou tací, kteří chtějí svého psychiatra a psychologa si řeší nebo neřeší jinde. Pokud projde dělení na lepší a vyvolenější psychiatry v ARP s lepším ohodnocením, budu reálně zvažovat právní výklad této diskriminace a případné podání relevantním institucím. Politika v psychiatrii dělá jenom prasárny. Kdyby psychiatrické sestry padali ze stromů a psychologové stáli fronty na ÚP, neřeknu ani slovo. Ale nejsou. A diskriminovat někoho, že nemá ARP? Sorry jako.
Tyhle plány budou reálné do doby, než dojdou pojišťovnám peníze. K CDZ a ARP vznikaji každým rokem nové a nové výkony,které jsou sice progresivni a moderní( jako různé škálování, psychosociální intervence,mapování mozkové aktivity…), ale kromě bodů(výdělku) nepřinesou nic víc než vyblokování času odborníků.Takže reálně nadstandardně léčí míň lidí a dráž. Pacienti budou déle čekat na vyšetření, ale zdravější nebudou. Nezdá se mi, že by nějak intenzivněji přibývaly možnosti léčby. Sociální sítě a media do systému vnucují jako „nemocné“ lidi, kde selhala výchova, semlel tlak na výkonnost, přestukturování životních hodnot, rozpad rodiny, trestná činnost……A za čas to UZIS nebo jiný statistik vyhodnotí, jak je to možné „čím víc výkonů,čím víc péče (investovnaných peněz z pojištění), ale pacientů neubývá, spíš naopak, stále více lidí má dg. F“ Nebo třeba začne být protežovaný jiný obor- gerontologie, onkologie, a bude se hledat efektivita.
Omlouvám se, ale je potřeba se zamýšlet nad tím, kdo za tím stojí, kdo na to reálně tlačí.
Protože i za ty nové výkony a tu větší úhradu pro CDZ a ARP někdo oroduje, a pojišťovny to nebudou.Do úhradové vyhlášky mluví hlavně zástupci poskytovatelů zdravotních služeb tzn. profesní sdružení. Proč nezastupují také „simplexni“ ambulanty, v čem jsou podřadnější?
Psychiatr z JMK
Tak teď musím reagovat, protože vlastně jste se do mne strefil😀
Jmenuji se Dagmar Nováková, jsem ambulantní psychiatr ( klasická psych. ambulance). Máte ve všem pravdu. Jen doplním: já zastupuji při těchto řízeních právě klasické ambulance. A těch je násobně více než ARP+CDZ. Opakovaně jsme odmítali vyšší hodnocení práce psychiatra v CDZ +ARP. A máte pravdu, že někdo silný vždy nás přehlasoval.
Každý rok : v lednu musíte dát plnou moc některému subjektu, který Vás bude zastupovat.
Např:
Ambulantní psychiatrie z.s. – která provozuje tento web
Lékařská komora
Svaz ambulantních specialistů
😀
nu, nechť jsou tedy nově vznikající centra inspirací, Třeba i k tomu, že se ukáže, že to, co fungovalo dříve, tak špatné nebylo. Zatím mám totiž bohužel s CDZ zkušenost jako kolega Moravec.
Já zůstávám s hrdostí dále simplexní ambulancí. Možná nejsem tak progresivní, pracuji ale vytrvale, už 27.rok poskytuji oporu pacientům na malém městě a na vesnicích, těm, kteří nepotřebují žádné zásadní novoty, ale empatii, lidskost, a hlavně dostupnost základní péče. Hovoří se stále o podpoře péče o duševní zdraví, místo toho je tlak na likvidaci zavedených ambulancí na periferiích a malých městech, kde není reálně možné vytvořit takový tým, který by splňoval nastavená kritéria. Preferovala bych naopak stejné finanční ohodnocení běžných praxí. My totiž už léta mnohdy zvládneme zajistit pacientovi to, co jinak za velké peníze nejsou schopni zařídit v centrech.
Každý z nás psychiatrů má dle mého stejnou hodnotu, nikdo nejsme víc ani míň, každý máme své místo – někdo na klinice, ve vědě, jiný v každodenní rutině. Síla je ve vzájemném respektu a úctě, ne v rozlišování na lepší a horší poskytovatele péče. O tom stejně nejvíce rozhoduje spokojenost pacientů.
Tak holt zůstanu simplexní až do důchodu
Vzhledem k zahlceni klasických psychiatrických ambulancí, máme ve větší míře využívat tyto nové, efektivnější ambulantní subjekty.
Pokud jsou zapojeni do psychiatrické péče, pokud i po minimálně 10letech jejich fungování, nejsou jejich kapacity naplněné, doporučuji kolegům jim plně předávat stávající klienty nebo odkazovat na ně žádající pacienty o péči.
Asi by měli být více informováni praktičtí lékaři, že můžou více využívat jejich služeb.
Takto pracují CDZ u nás v kraji.
Z mailové korespondence:
Dobrý den, paní doktorko,
Obracím se na Vás s otázkou, zda mate možnost převzetí klientky do ambulantní ochranné léčby. Klientka se teď nachází v PN Dobřany cca. 2 roky.
Jako podmínku propuštěni má absolvovaní šesti pobytu mimo PND. Tento týden u nás v CDZ absolvovala již pátý úspěšný pobyt.
Před hospitalizaci byla v péči psychiatra, který nemá možnost ji po propuštěni převzít do péče. Klientka má také opatrovnici, ve spolupráci se kterou hledáme psychiatra, a po jeho zajištěni by se odehrál soud.
Takže multidisciplinární tým psychiatrů, psychologů, adiktologů, sociálních pracovníků a pracovnic, case managerů, supervizorů, který umí léčit duševní nemoci v přirozeném domácím prostředí pacienta, reformní výdobytek 21 století potřebuje ke svému fungování pro pacientku ještě toho vysmívaného a okřikovaného psychiatra či psychiatru, kteří by se ve skutečnosti medicínsky postarali ( a nesli za léčbu zodpovědnost), kteří holt musí mít menší úhradu bodu výkonu, aby bylo na úhradu těch slavných CDZ, které naopak potřebují mít cenu co nejvyšší…
pokud se poučíme z historie, tlak na přeměnu ambulance na ARP bude zpočátku v podobě příslibů a přemlouvání, poté v podobě ekonomického nátlaku…., finálně selekce pod obrazem hodnocení kvality péče – program certifikace je již připravený….