Konec pokrokářství v „reformované“ psychiatrii? Naděje na návrat zdravého rozumu a kritického myšlení?

MUDr. M. Holanová: Konec pokrokářství v „reformované“ psychiatrii?

Nástupem kolegy Jirky Horáčka (prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA) do čela NÚDZ, který se současně hlásí ke korekci reformy, se vrací naděje na renesanci formulace podstatných hodnot a zaměření našeho oboru.

Děje se tak paralelně s návratem konzervativních postojů ve společnosti za oceánem, kde se (citace) „normalita se vrací z nemocnice, protože progresivismus nefungoval, protože progresivisté byli odtrženi od mas, jimž to vnucovali, takže končí ministerstvo pravdy a povinné manifestace uvědomělosti“. EU tuto realitu těžko vstřebává.

Paralelu vidím v tom, že se kolega Jirka Horáček dokázal odvážně veřejně vzepřít letité demagogii a pojmenovat realitu reformy. A není to o tom, že bychom my, ambulantní psychiatři, na kterých stojí péče o duševně nemocné v ČR, tuto problematiku ještě nepochopili. Možná bychom rychleji chápali, až projdeme certifikacemi.

Přemýšlela jsem, co mohu kolegům v NÚDZ nabídnout.

1. Zkušenosti z praxe, co může pomoci ambulantnímu psychiatrovi k optimalizaci jeho výkonu a jeho spolupráce s ostatními ústavními, sociálními a dalšími službami ve společnosti. Za tímto účelem bych doporučila kulatý stůl ambulantních psychiatrů, kteří budou mít o diskusi zájem.
2. Za znalce psychiatry bych prosila o širší, koncepční pohled na tuto problematiku. Z pohledu dovnitř by se mělo jednat o kvalitě znaleckých posudků a motivaci znalců k výkonu této činnosti. Zde by měla probíhat diskuse mezi znalci, případně se zadavateli znaleckých posudků.

Z pohledu ke společnosti je třeba zlepšit informovanost a propojenost spolupráce mezi znalci, soudy a orgány činnými v trestním řízení. Nedokáži se smířit se současnou realitou, že pár kolegů (Simona Papežová, Marek Páv), kteří se před rokem (mimo jiné) stali i zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví, nyní pod jejich taktovkou z peněz EU začalo (MZD!) řešit výkon ochranných léčeb, aniž by předem proběhla kvalifikovaná diskuse. Problémy našeho oboru se tímto dále prohlubují, kdy za hodně peněz se dělá zbytečná práce, pro kterou není dostatek psychiatrů.

Těším se na smysluplnou spolupráci.

Marta Holanová,

30. 8. 2025

MUDr. Erik Herman: Naděje na návrat zdravého rozumu a kritického myšlení?

Doby se snad mění.

V souvislosti s nástupem do funkce nového ředitele NUDZ doufám, že by se do naší odborné společnosti vrátí kritické myšlení, které pod mediálním tlakem Reformy zcela vyvanulo.

Tvrzení, která jsou podávána jako daná a neměnná, by měla být podložena fakty. A jejich opakování je nečiní pravdivějšími.

V této souvislosti jsem zaznamenal, že psychiatrii  (mimo jiných) reprezentovala na nedávném semináři na Britské ambasádě kolegyně dr. Protopopová. Ve svém vstupu (níže) prezentuje základní mantru celé Reformy. Tedy, že péče v CDZ po hospitalizaci snižuje v dalším roce počty následných hospitalizací a jejich délku.

A zde bych se na chvíli zastavil a deklaroval, že si jednoznačně myslím, že pracovníci všech CDZ vykonávají svoji práci upřímně a že jejich činnost je bezpochyby velmi cenná pro nemocné, které ošetřují.

Problém vidím jinde, jak jsem uvedl na začátku, zdali tedy tvrzení o snížení počtu a délky hospitalizací vlivem péče CDZ, je podloženo statisticky důvěryhodnými údaji.

Vrátil jsem se tedy k historickému dokumentu, který souhrnně popisuje výsledky pro všechny 3 vlny pilotních projektů CDZ.

Pokud má někdo zájem jej přečíst, plné znění naleznete zde:  ODKAZ

Většina údajů se týká pouze  pacientů léčených v pilotních CDZ, bez srovnání s kontrolní skupinou.

Z dokumentu však vybírám závěr, ve kterém autoři přeci použili kontrolní skupinu. Porovnávají dvě skupiny pacientů, kteří byli po iniciální hospitalizaci léčeni buď standardně v psychiatrické ambulanci (PA) nebo v CDZ.

Pacientů ve skupině léčených v CDZ bylo 55, v kontrolní skupině pacientů léčených v PA bylo 246 pacientů. Porovnáváno bylo období 365 dnů před hospitalizací a 365 dnů po hospitalizaci.

Vzhledem ke tvrzení v Medical Tribune o méně častých hospitalizacích a kratší době hospitalizací u pacientů léčených v CDZ nalezneme ve zprávě MZ tyto údaje:

K poklesu počtu hospitalizací i jejich délky došlo u obou skupin (přibližně procentuálně stejně 44%, 42%, respektive 37%, 38%).

Jak však postřehneme, není ve výsledcích vyhodnocena statistická významnost rozdílů (i když u jiných údajů v materiálu MZ uvedena je). Nevíme tedy, zdali se v porovnávaných skupinách statisticky významně lišil počet hospitalizaci a jejich délka. To, že došlo v obou skupinách k poklesu těchto hodnot je však zřejmé.

Abychom nenechali umělou inteligenci zahálet, pořádal jsem ji, aby se uvedenými hodnotami zabývala a pokusila se statisticky oba soubory porovnat.

Výsledek naleznete zde:

CDZ vs PA statistické výsledky

Bylo by cenné, kdybychom mohli pracovat s původními sebranými daty v plném rozsahu, výpočty by byly přesnější.

Proč není v materiálu MZ statisticky vyhodnocován rozdíl mezi skupinou pacientů léčených standardně v PA a nově v CDZ, není zřejmé.

Je možné, že to autoři nepokládali za důležité, je však možné, že chtěli publikovat pouze výsledky pro CDZ příznivé.

Já sám bych byl velmi rád, kdyby autoři uvedeného hodnocení prezentovali úplné statistické vyhodnocení všech sebraných údajů, pokud existuje.

Efektivita léčby v PA a CDZ

A dovolím si ještě jednu interpretaci publikovaných dat, kterou si však bez poskytnutí bližších údajů nejsem zcela jist.

Pokud předpokládáme, že výsledky péče v PA i v CDZ jsou statisticky neodlišitelné, tak níže uvedené hodnoty nám obrázek doplňují.

Ke stejném léčebnému výsledku potřebovala průměrně PA 10,6 kontaktu po hospitalizaci s pacientem ročně, zatímco CDZ 24,3 kontaktů ročně.

(V tomto případě nelze přijmout argument, že pacienti v CDZ byli závažněji nemocní než v PA, neboť kontrolní soubor (PA) byl spárován tak, aby rozdíly v tíži onemocnění nebyly.)

Léčba v CDZ tedy byla minimálně dvakrát tak nákladná než v PA, se stejným výsledkem.

K tomuto by bylo dobré se dozvědět více podrobností.

V každém případě, pokud se do naší odborné společnosti bude vracet kritické myšlení a exaktní hodnocení výsledků sledování, měli bychom se pokusit znovu přehodnotit dogmata, která z neúplně vyhodnocených výsledků reformních aktivit pramení.  A která se na veřejných fórech okázale prezentují.

Erik Herman 01.09.2025