Dr. Marta Holanová: Reakce na dopis nového předsedy
Milí kolegové,
dovolte mi reagovat na dopis nového předsedy PS JEP, kolegy prof. Tomáše Kašpárka, který prostřednictvím adresáře odborné společnosti rozeslal všem členům PS. Obdrželi jsme ho všichni den poté, co na našem webu vyšel článek Habemus papam.
Je třeba připomenout, že důvodem vzniku HOP a tohoto webu byla nespokojenost zejména ambulantních psychiatrů s vývojem tzv. Reformy, když po 10 letech této aktivity, dotované miliardami z EU, jsou ambulance zahlceny pacienty a CDZ nevedly k odlehčení ambulantní péče. Výsledkem je nyní zvýšená hodnota bodu pro ty, kdo jsou v Reformě zapojeni, zatímco neposlušnému zbytku náleží menší hodnota bodu, ne vždy dostupné bonifikace a stále hrozí certifikace, což je v systému jiných lékařských odborností věc bezprecedentní.
Nikdo z (těch několika) představitelů Reformy se ambulantních psychiatrů neptal a vznikaly útvary CDZ a ARP, které si hledaly práci. Audit reformy, který HOP nechalo udělat, prokázal, že „Centra duševního zdraví (CDZ), odčerpávají potřebnou personální kapacitu a jejich přínos je neprokazatelný“. Některé Ambulance s rozšířenou praxí (ARP) při výrazně zvýšeném úsilí psychiatrů pracují dobře, zatímco jiní majitelé těchto útvarů mají především pobídku k podnikání za účelem jistého zvýšeného příjmu z veřejných finančních zdrojů bez nutností bonifikace.
Ambulantní psychiatr je především lékař tělem a duší, který žije svými pacienty, stárne s nimi. Nemá kapacitu řešit „péči o zdraví společnosti“. Ta má na to mnoho nástrojů ze všech svých oblastí. Psychiatr není deus ex machina, ambulantní psychiatr vykonává svobodné povolání. Za posledních 10 let nedošlo ke kultivaci psychiatrických ambulancí, což v. s. budou chtít reformátoři řešit certifikacemi s odůvodněním, že nemocnice musí také.
Aby nebylo dost, od září 2024 se rozběhl (dle mého přesvědčení nešťastný) reformátorský projekt ochranných léčeb, který bude stát hodně peněz (opět z veřejných zdrojů) za organizaci a škálování pacientů s příslibem snížení rizika pro společnost. Jsem přesvědčena, že každý ošetřovaný psychotik v naší ambulanci (a nejen ten) může být potenciálně pro společnost nebezpečný a psychiatrovi při denním rozhodování těžko pomůže škálování. Víme, že rozhodující pro zvažování rizika chování je aktuální stav člověka/pacienta a znalost situace. O zmiňovaném projektu se teprve až nyní vede diskuse ve výboru společnosti, přičemž představitelé tohoto projektu jsou kolegové Simona Papežová a Marek Páv, zaměstnanci MZD.
Velmi přeji novému panu předsedovi a nám všem, aby naše společné úsilí bylo otevřené a smysluplné.
V Brně 19. 5. 2025
Dr. Erik Herman – Jsme v pěkné kaši.
Vážené kolegyně a kolegové ambulantní psychiatři,
s Dr. Martou Holanovou jsme byli zvoleni vámi, ambulantními psychiatry, do výboru PS, abychom ambulance zastupovali. I když jsme byli zvoleni o chlup, na posledních volených místech.
Hlásíme se takto do služby.
Dovolím si shrnout svůj názor na aktuální situaci nás, celoživotně pracujících ambulantních psychiatrů, nepropojených s reformou:
Myslím, že jsme v pěkné kaši.
V ambulantní psychiatrii vzniká nová šlechta.
Jsou to zařízení, která jsou podporována mediálně, odborně a hlavně finančně. Dostávají dotace i vyšší hodnotu bodu.
Některá jsou s námi již delší dobu – CDZ, jiná jsou novější – ARP, v plánu jsou další pro ochranné léčby.
CDZ má být 100, ARP má být 200.
Jak toho počtu dosáhnout?
Přichystány jsou na nás certifikace jako nástroj selekce těch kooperujících a za to vyvolených, a těch ostatních.
Druhý tlak je finanční, vyplývající z tlaku na nižší hodnotu bodu pro běžné ambulance versus hodnota bodu pro CDZ i ARP. Soliterní ambulance z ekonomických důvodů nevznikají a spíše zanikají.
Ve výboru PS, který je nositelem názoru odborné společnosti, dominují reformisté. Obklopil se jimi okázale i nový předseda tohoto výboru.
Výbor sekce ambulantní péče ovládají ti stejní reformisté. Většina z nich provozuje CDZ či ARP či oboje. Podporují CDZ a ARP, nikoli ambulance.
Zde je nezbytné si uvědomit, že pokud se nějaká vnější instituce (např. MZ) dotazuje na názor odborné společnosti, dotáže se výboru PS. Výbor PS může názor vyjádřit sám nebo jej konzultovat se sekcí, které se téma týká, v našem případě výboru sekce ambulantní péče, kde však figurují stejní lidé jako v samotném výboru PS. Dotazují se takto sami sebe. Nejsem si dále vědom, že by se výbor ambulantní sekce někdy radil ohledně nějakého svého názoru směrem dolů, s členy této sekce, ambulantními psychiatry. Výbor sekce takto názor za všechny ambulanty vyjadřuje bez nich. Takže výbor PS se opře o názor výboru sekce (kde působí stejní lidé) a vydá názor celé psychiatrické společnosti směrem k vnější instituci. Vše je dokonáno, do sebe zapouzdřeno. A v dopadu se to vydává za názor nás všech ambulantních psychiatrů. Toť zastupitelská demokracie určitého typu.
Dotace – jak jsou sladké
Mnoho členů naší společnosti bylo reformisty z evropských fondů finančně obdařeno, proto je budou volit do jakéhokoli reprezentativního orgánu PS.
Elitní pracoviště, kliniky a lůžková nemocniční zařízení získaly přes reformisty z evropských fondů každé po několika stech milionech Kč. Tito rovněž budou s reformisty spolupracovat, jsouce zavázáni. Představitelé těchto pracovišť jsou členy výboru PS.
Na cestě jsou další peníze
z nových operačních programů. Opět je dostanou ti kooperující nebo ti, kteří v důsledku jejich přijetí kooperovat budou.
Množství obdarovaných zařízení a osob, obtěžkaných vděkem se bude zvětšovat a tito budou zpětně podporovat a volit své dárce. Do výboru PS i do sekcí. Odborně i z hlediska stanov bude vše v pořádku, neboť dvojjediný výbor PS a ambulantní sekce (jakékoli sekce) si vše navzájem odsouhlasí.
A zadotovaný kruh se uzavře.
Žádné volby v budoucnu již reformisté nemohou prohrát.
Co s tím?
Odhadoval bych, že já a Dr. M. Holanová jsme možná posledními našeho druhu, kteří byli s velkým štěstím zvoleni do rozhodujících struktur PS (já o jeden hlas z šesti set volících). Pokud nedojde k nějaké změně, tak je nepravděpodobné, že se tento úspěch bude opakovat.
S Dr. M. Holanovou jsme ve výboru PS za ambulanty bez vazby na reformisty pouze dva. Osob, navázaných na reformu, většina.
Vždy nás tedy přehlasují.
Co můžeme my ve výboru PS:
Sledovat pečlivě dění na výboru a informovat vás o situaci, ve které se nacházíme a o případných hrozbách, které se chystají, respektive o krocích, které je nutné učinit. Snažit uvádět věci na pravou míru. Interpelovat.
Co můžete vy:
Jme si vědomi, že my všichni, ambulantní psychiatři, jsme chronicky přetíženi a kapacita na další zátěž je malá.
Přesto však, pokud nechceme pasivně čekat, co s námi reformníci se svými kolaboranty provedou, měli bychom se přinejmenším v naší situaci orientovat a aktivizovat pud sebezáchovy.
Všichni bychom měli:
Číst materiály z výboru PS či z výborů sekcí.
Kriticky je hodnotit, nevěřit všemu, co píší.
Číst web psychiatrie i web AP
Komunikovat o nich mezi sebou, směrem k výboru, v sekcích, na webu AP.
Pokud budou nějaké volby, volit.
Zkusme si uvědomit, že ačkoli jsme my, ambulantní psychiatři, v zásadně nevýhodné situaci, máme stále možnosti, jak ji změnit. Ale bez nějaké, alespoň mentální aktivity to nepůjde.
V Praze 19.05.2025
On to náš pan předseda myslí dobře, chce být se všemi kamarád a tak je jeho „prohlášení“ stejně validní, jako sliby ostatních politiků. Každý si může vybrat to svoje a skrze to své mu fandit. Potíž je, že z o mnoha věcech neví a vědět ani nemůže. Vede kliniku, nikoli soukromou ambulanci. Když klinika nemá peníze, natáhne ruku ke zřizovateli, uroní slzu a dotace se někde najdou. V soukromém sektoru taková pravidla neplatí. Nemá-li soukromník peníze, musí pro úvěr do banky a ten zaplatit.
Žít v dotačním socialismu je snadné, stejně jako je snadné tvrdit, že takzvané certifikace jsou v pohodě, jen je potřeba je nějak upravit….v nemocnicích certifikace také jsou, ne?
Rozdíl, který pan předseda nevidí (či nechce vidět), je v tom, že na certifikaci soukromník musí vydělat, kdežto přednosta kliniky řekne svému zřizovateli.
Pan předseda také nevidí problém v tom, že lékaře budou certifikovat nezdravotníci, laici, jinak soukromé subjekty, které na certifikacích vydělávají…
Celkově mě pan předseda svým textem zklamal, v Brně na sjezdu mluvit poněkud jinak.
Děkuji za článek, jsem “ postý“ ambulantní psychiatr s 25 letou praxí a postupem času jsem se stala skeptikem a neradostně sleduji, kam můj obor směřuje. Když jsem před cca 5-7 lety tvrdila, že mi CDZ a terenní týmy( a podobné neziskové služby) v ničem nepomáhají, že fungují jako „přeprodávači“ mé péče, tak jsem byly považována za lékaře nemoderního, zkostnatělého. Nyní vidím, že podobný názor asi má více psychiatrů, ale bohužel jim není dopřáno sluchu, protože jsou překřičeni.V podstatě jsem koncept CDZ asi ani nepochopila, protože z jejich strany je zájem o spolupráci se mnou, ale pouze v tom smyslu, jak mi pacienta předat. Pak už o jejich službách nic nevím, žádný výstup jsem nikdy neviděla (žádnou zprávu o jejich péči), asi je to tajné. Zahrnout mě úkoly umí, ale zodpovědnost nepřeberou.Ale za zcela nehorázné považuji, když mě lůžkové zařízení zcela obejde a domluví propuštění mého pacienta s CDZ, „protože chtějí zkusit, jestli je alepspon ve stadiu soc. úzdravy“. A když se jim tato zkouška nepovede, tak mi ho předají, ať si to vyřeším. Takže nevím, v jakém postavení z hlediska legislativy vlastně fungují, jestli jako poskytovatel v podstatě primární psychiatrické péče nebo specialista.Asi, jak se jim to zrovna hodí.
Přeji hodně úspěchů ve vyjednávání, ale myslím si, že proti síle peněz a marktingu, se nic nezmůže.
XXII
děkuji a stavím se na značky.