Tak nás opustila ikona Československé a České psychiatrie, pan profesor psychiatrie Cyril Höschl. Nebylo to neočekávané. Pan profesor odešel důstojně a s jemu vlastní noblesou a profesionalitou. Věděl o své nevyléčitelné neurodegenerativní nemoci, věděl i o své blížícím se ukončení životní pouti. I takové situaci byl silný a oddaný své profesi. Zasvětil svůj odchod od nás práci, vědě, psychiatrii… a veřejnosti.. Do poslední chvíle sděloval z pohledu psychiatra a člověka své profesní i lidské poznatky a prožitky na svém odchodu. Do poslední chvíle předával odborné i laické veřejnosti vnitřní psychické prožitky a stavy. Dovolil nahlédnout do intimních míst vnitřního prožívání lidí s nezvratným koncem. Do posledních chvil psal články s hlubokými myšlenkami a pohledy na život, svět, lidské vztahy a lidskou duši. Díky jeho neochvějnosti prosadil psychiatrii jako lékařský obor. Zároveň ho chápal a prosazoval jako obor, který ke prospěchu pacientů s duševními poruchami potřebuje významnou pomoc společnosti. Díky jeho vizi a zarputilosti založil vybudoval Národní ústav duševního zdraví.
Znal jsem ho osobně. Bylo mi ctí opakovaně přednášet vedle něho na psychiatrických konferencích a kongresech. Vždy mne potěšilo jeho ocenění. Odešla obrovská a nenahraditelná osobnost psychiatrické obce nejenom u nás ale celosvětově.
Pane profesore DĚKUJI ……Jaroslav Matýs