Psychiatrická společnost
nemá být „catch all party“, ale vlastně uzavřený spolek psychiatrů a psychiatryň. Má se zabývat organizací vědy, výzkumu a jejich aplikacemi (diagnostikou a léčbou) v praxi. Má se skládat z akademiků (učitelů) a praktiků (lékařů v nemocnicích a ambulancích).
Jednotlivé části mají mít proporcionální zastoupení (1/3 akademiků, 1/3 lékařů nemocničních a 1/3 ambulantů). Proporcemi nemyslím konkrétní poměr učitelů k ambulantům, kterých je a bude vždycky více, ale skutečnost, že tyto tři složky jsou potřebné dohromady. Bez vědy ambulanti ustrnou ve starobylých konceptech, bez ambulantů zůstanou vědci ve věžích ze slonoviny. Bez lékařů v nemocnicích a léčebnách se ambulanti neobejdou a naopak.
Máme mít vždy na paměti, že naším společným cílem je diagnostika a léčba pacientů. Naším úkolem není říkat lidem jak mají žít. Psychiatři nevychovávají, ale léčí (na to se posledních 10 let zapomnělo ve prospěch poučování)
PS nemá nahrazovat ČLK, odbory ani účastníky dohodovacího řízení, ale má obsahovat lékaře zaměstnance i lékaře zaměstnavatele, v optimálním případě také proporcionálně (přibližně půl na půl).
PS má být přehledná a srozumitelná, má mít vlastní záměry, cíle a cestu k nim, tedy má mít vlastní politiku. Ta má být otevřená a přístupná svým členům skrze diskusi.
Diskuse
není vzájemné poštěkávání mezi navzájem rozjitřenými komnatami ozvěn, ani jednostranné dotazování a druhostranné mlčení. Odborná společnost má být organizátorem a garantem diskursu, kdy spolu nositelé různých názorů mluví, své názory srovnávají. Členové a členky PS pak mají být rozhodčími tohoto diskursu, nikoli jen pasivními příjemci nějakých rozhodnutí shora.
Protože se za poslední roky stala PS politickým tělesem, je tato diskuse navýsost nutná.
Proto by měl každý člen PS, který získá pověření pro nějaká jednání, srozumitelně presentovat svůj postoj a cestu v jednání. Členové a členky různých odborných rad, pracovních skupin mají pravidelně seznamovat ostatní se svými postoji, mají umět své postoje vysvětlit a mají svou účast při jednáních presentovat. Mají mít zřetelný a jasný mandát.
K diskusi a komunikaci má sloužit web
(v tuhle chvíli opravdu tristně vypovídající o neschopnosti výboru, zkuste se proklikat k nějaké informaci, vyskakující reklama na psychologickou poradnu (nikoli na psychiatrické služby, jak by člověk od psychiatrické společnosti očekával…) mluví za vše.
Pacienti se na webu změnili na uživatele, ale pokud už někdo z uživatelů chce konkrétní informaci, dozví se, že obsah ještě nebyl vytvořen. Tato ostuda je na webu už rok…
Není možné pokračovat v současném trendu,
kdy jsou jednotliví zástupci PS tajnosnubní, kdy se o jejich jednáních dozvídáme úplnou náhodou, jako tomu bylo u tzv. certifikací. Není možné pokračovat v nedůstojné aroganci výboru, který se rozhodl ignorovat členskou základnu a nezveřejňuje zápisy ze svých jednání. Dnes je 10. dubna 2024 a veřejně dostupný je pouze lednový zápis.
V takové společnosti, ve které je diskuse základním stavebním kamenem je pak čest být členem.
P.S.: 31.3.2023 skončilo hlasování o nových stanovách….ví někdo, jak dopadlo?
MUDr. Karel Moravec
Moje reflexe na vytvoření „profesního členství“ nepsychiatrů v PS ČLS JEP. Jednoznačně v tom vidím trend, který začal „de“FORMOU“ psychiatrické péče. To vše se děje pod velením, bohužel, jinak se to nedá nazvat, „deformátorů“ jak z PS, tak MZ, ale hlavně pod vlivem ziskových neziskovek – podnikatelů. Když jsem viděl,co vše se chystá a valí na náš obor, tak jsem odstoupil ze všech pozic na začátku tehdy ještě Reformy. To byl totiž jeden z hlavních důvodů. Vývoj potvrdil mé obavy. Nevidím jediný racionální důvod vnášet do medicíny ideologické a sociální koncepty. Psychiatrie je primárně a zásadně medicína- exaktní přírodní věda. Ano, v našem oboru je velice významný socioekonomický vliv a bohužel i politický. Přes to všechno nevidím jediný důvod k vytvoření takového „profesního „ne/členství v ryze odborné společnosti. Je to dle mého první krok ve vlámaní se nelékařů do ryze lékařského – tady psychiatrického odborného prostředí. Je to známá metoda „krájení salámu“. Lépe ale tuto strategii vystihuje “ bota v pootvořených dveří“,…“metoda trvalého nahlodávání a zpochybňování“. Pak následuje …. mít právo volit a právo být volen….. protože menšiny nesmí být dnes jakkoliv diskriminovány….. až s překvapením zjistíme, že „odborná psychiatrická společnost“ v tichosti zmetamorfovala na „multioborovou společnost“ – po vzoru dnešních mediálně a politicky nesmírně populárních multiborových týmů. A je vidět, že ziskové neziskovky jsou politicky, mediálně a sociálně mnohem zdatnější, průbojnější, populárnější a hlavně asertivnější, než jsou psychiatři. Proto jsou i mnohem úspěšnější. Proto dnes vidíme jak se zmetamorfovala „Reforma psychiatrie“ na „Deformu psychiatrie“.
Ano máme hodně práce….
Hlasování taky ukáže reálný zájem naší obce o veřejné dění, o psychiatrickou společnost.
To jenom pro Vaší úvahu, jaký vidím trend v psychiatrii …
Naprosto s panem kolegou Matýsem souhlasím.
Sama jsem zvolila opačnou cestu, abych nahlédla, co se v našem oboru děje. Kandidovala jsem do Výboru Psychiatrické společnosti a kolegové mě zvolili.
Ono se už dělo, bylo hotovo.
Od prvního setkání upozorňuji členy Výboru na faktickou situaci, kdy ambulance se stárnoucí populací psychiatrů ze všech sil řeší poskytování péče, aniž by tzv. reformní útvary jim v tomto pomáhaly. Byla jsem poučena, že zásadní je psychoterapie a rozvoj sociální péče, a co se týká ambulancí, pak většina členů Výboru (akademiků a organizátorů Reformy) také pracuje v ambulancích, takže znají problematiku v terénu.
Členové AP + HOP jsou vnímáni jako nežádoucí privátní aktivisté, zatímco Výbor a sekce byly řádně zvoleny. Kdo se prý zajímá o Reformu, má se účastnit kongresů, kde jsou této problematice věnovány bloky – jeden bude i v Karlových Varech.
Ano.
Kde se, soudruzi, stala chyba, že se nedaří lépe?
Psychiatrická péče se stává nedostupnou, a pokud projdou certifikace ambulancí (o tom bude řeč, až se vše zklidní), pak se zřejmě naštve a odejde ta nejstarší část (třetina) ambulantních psychiatrů. Pro mladé psychiatry bude výhodnější vytvořit „žádoucí“ reformní útvary s vyšším bodovým ohodnocením a ti nesmělí, zbývající psychiatři, se začlení do něčeho podobného jako je „Moje ambulance“, tedy do firem, které se avizovaly na počátku Reformy, aby bylo možné ambulantní péči zajišťovat „na potřebných místech“.
A aby to šlo správným směrem, pak by to neměli psychiatři řešit sami, ale jejich společenství s nezbytnými spolupracovníky. Proto je na řadě „profesní“ členství.
Je jen na nás, pokud ho schválíme.
Pokud je kolegům jedno,
že za stejnou práci se v psychiatrických ambulancích od ZP dostává jiná hodnota bodu,
že Psychiatrické nemocnice budou řídit sociální pracovníci,
že Výbor Psychiatrické společnosti neřeší jen odbornost – vzdělávání, ale i změny politicko – společenské, aniž by zněl konsensus napříč naší společností,
pak zůstaňte i nadále klidní.
Výbor říká pravdu, že byl zvolen. To však neznamená, že mu PS byla svěřena v plén a členská základna má jen poslouchat a mlčky ( popřípadě s jásotem) hlasovat pro všechny pošetilé nápady.
Naopak. Členové a členky jsou těmi, komu Výbor skládá účty, komu se zodpovídá. Jako celek i každý člen výboru osobně.
Nemyslím si, že by psychiatrům bylo jedno, co se v PS děje, ale schází nám informace.
Výbor stále tají, jaké kroky podniká, jeho nominanti v různých odborných radách mlčí o své činnosti. Když se náhodou zjistí, co schválili ( například certifikace práce lékaře laiky s přímými negativními ekonomickými dopady na ambulanci) dávají od toho ruce pryč, pěkně postaru – já nic, já muzikant. Popřípadě volají “ vždyť je to dobrovolné“
V březnovém zápisu z jednání výboru se dočteme:
„…Dr. Papežová informovala o připravovaných projektových záměrech MZ týkajících se akutní péče, ochranného léčení, dětské a dorostové psychiatrie a potřeb pacientů. Aktuálně jsou projekty v rozpracovaném stavu a posuzování odborných komisí. …“
Co si máme pod tím představit? Jaké konkrétní projektové záměry to jsou? Kdo je jejich autorem? Kdy byly diskutovány? Které odborné komise záměry posuzují? Kdo je jejich členem? Jaký má názor?
Březnový zápis je stále nedostupný.
opravuji: únorový zápis je stále nedostupný.
Před 19ti dny skončilo hlasování o nových stanovách. Výbor PS stále tají výsledek. Proč? Ať je jakýkoli, máme to přeci vědět.
Projekt Reformy, zahájený před cca 10 lety, vedl v psychiatrii postupně k politizaci veškerého dění.
V tuto chvíli již nejsou tak důležitá fakta, ale kdo je sdělil, komu, s jakým záměrem a co za tím stojí. Dopátrat se pravdivých informací je obtížné.
Obecná nedůvěra je značná, k neprospěchu všech.
Ostrakizace odlišných názorových skupin v psychiatrické společnosti ochuzuje diskuzi.
Výbor společnosti je pevně semknut proti domnělému nepříteli, kterého nevidí vně společnosti, ale uvnitř.
Tento dlouhodobý stav je jednak únavný, jednak neproduktivní.
Není mi známo, že by podobná situace byla i v jiných oborech jako např. oftalmologie, neurologie, ORL. Také tam nenalezneme bezbřehé diskuze o tom, kam má jejich obor směřovat.
Můžeme jim pouze závidět, že neplýtvají energií na politické tlachy, ale plně se věnují léčení pacientů, rozvoji svých oborů, šíření odborných informací, sdílení praktických zkušeností a tak vůbec.
Malinkatý krok kupředu – byl zveřejněn zápis z březnového jednání výboru. Únorový je stále „tajný“, tedy odkaz je neaktivní.
z březnového zápisu je zajímavé, že:
cit.: „6. Psychiatrické konzultace pro lidi bez domova v Praze 1 a kritická situace týkající se poskytování psychiatrické péče vězeňskou službou Výbor PS byl požádán o spolupráci ve dvou podobných situacích, a sice se zajištěním nedostupné psychiatrické péče pro osoby bez domova v Praze 1 a pro výkon ochranných léčeb během výkonu trestu odnětí svobody. Výbor konstatoval, že ačkoliv si uvědomuje problémy při zajišťování dostupnosti psychiatrické péče v těchto oblastech, není v jeho možnostech přejímat zodpovědnost za jejich zajištění. „
Přitom CELÁ REFORMA se točí kolem SMI, byly popsány tuny papíru a VŠECHNA CDZ se aktivně hlásí, že o SMI horlivě pečuje. Proč to zrovna v Praze 1 nefunguje? Proč se všech 30 CDZ nestará o pacienty s ochrannou léčbou? Proč se tohoto tématu náhle Výbor Psychiatrické společnosti zbavuje?
Dobrý den pane kolego, nejde samozřejmě o to, aby se někdo pakoval, nebo nevstupoval, ale aby každá ze skupin měla, přesněji řečeno, své zastoupení v orgánech PS. Obecně čím více nás v PS bude, tím lépe, ale musíme mít také nějaký prostor pro diskusi a mít adekvátní zastoupení.
Díky za dotaz.
Zastoupení v orgánech PS to je něco jiného, to by mohlo být !
Jak chcete zajistit proporci třetinovou nebo poloviční, jak píšete ? Znamená to, že když budou mladí psychiatři chtít vstoupit do PS, což vždycky bývalo, budou z lůžkového zařízení a počet by přesahoval tu třetinu, tak by se jim řeklo- pardon, budete muset počkat, až někdo přibyde z ambulancí nebo u kliniky nebo až někdo ze současných členů zemře ?
A důchodci by automaticky z PS vypadli ? No, zřejmě bych se měl po 43 letech členství z PS pakovat !
… jestli jsem to správně pochopil, tak Purkyňka po nás jednoznačně nepožaduje přijímání „neprofesních členů“, dává to jenom jako možnost….
asi bychom si jako členové společnosti měli ujasnit, koho a v jakém rozsahu v naší společnosti přivítáme….
neprofesní členové mají jistě možnost se angažovat v jiných organizacích, které nejsou tak specificky medicínské jako je ta naše….