Dne 26. 3. 2024 Na Míčánkách v Praze proběhl seminář organizovaný Ministerstvem spravedlnosti (MSP) na téma „Problematika zadávání a přezkoumávání znaleckých posudků v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v rámci trestního řízení.“
Šlo o první akci, kterou MSP reagovalo na závěry 44. česko-slovenské soudně psychiatrické konference, která se konala ve dnech 14. prosince 2023 – 16. prosince 2023 v Praze. Zájem s nasazením diskutujících prokázal, že expertní psychiatrická činnost je prestižní a nezastupitelná v naší společnosti, která se nyní snaží napravit i její finanční podhodnocení. Znalecká činnost je úžasně zajímavá pro psychiatry, které obor baví, a rozvíjí jejich vhled do zvláštností lidské psychiky.
Přednášeli a se znalci diskutovali zástupci Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) a Policejního prezídia ČR. Vybraná témata: A. Porozumět posuzování trestného činu opilství (nikoliv jen alkoholem) a B. Co se obecně očekává od znalce.
Ad A. Při přezkoumávání NSZ v polovině případů zrušilo zastavení trestního stíhání pro nesprávné posouzení otázky nepříčetnosti ze spáchání trestného činu opilství.
Duševní poruchu NSZ nevnímá jako diagnózu, ale jako duševní stav, který nemá jméno a je kombinací různých nemocí a odchylek (např. schizofrenie, mentální retardace, intoxikace…). Znalec zjišťuje fakta pro laika nepřístupná, aby si soudce učinil představu o způsobilosti osoby k trestně právním úkonům, jak porucha postihuje jeho duševní funkce. Znalec tvoří obraz o duševním stavu obviněného v době činu. Příčetnost (právní pojem) je vztahována jen ke konkrétnímu jednotlivému činu v trestním stíhání. Znalec nehodnotí jednání jako celek, ale musí hodnotit povahu protiprávního jednání – kdy započalo a kdy skončilo, zda bylo chorobně motivované. Při snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností je opět nutno prokázat, jaký příznak měl vliv na posuzovaný čin, protože stav obecně vyvolaný duševní poruchou nemá vliv na trestní odpovědnost. Znalec se musí vyrovnat s otázkou, jak konkrétní příznak ovlivnil jednání obviněného (ví, že – drží nůž, může poranit srdce, nesmí bodat do nebezpečných míst, může neútočit, je schopen skončit útok).
Posuzování znalce je jeho volnou úvahou (proto vzorový posudek není opodstatněný). Kvantifikace (např. %) není možná, protože by znalec určoval míru zavinění pachatele., což je úkolem Orgánů činných v trestním řízení.
Trestný čin Opilství hodnotí stav nepříčetnosti pouze v okamžiku samotného naplňování znaků činu jinak trestného, tedy v době páchání trestného činu. Rozhodující je, zda požití (jakékoliv) návykové látky mělo vliv na vyvolání stavu podmiňující nepříčetnost, nikoliv jednání v tomto stavu páchaném (bodnutí). Tzv. rozhodná doba pro hodnocení je ta, kdy se pachatel zaviněně přivedl do stavu podmiňující nepříčetnost aplikací návykové látky. Následující podmínky, bez kterých by čin nenastal nebo nastal jinak, jejich spolupůsobení nebo výlučnost se až následně vyhodnocují. Příklad: U nekompenzované chronické schizofrenie požitá návyková látka ještě navýšila agresivitu a osoba pak byla nepříčetná. Pokud však si duševně nemocná osoba sama způsobuje dekompenzaci stavu návykovou látkou, pak je příčetná. Výlučná příčina podmiňující nepříčetnost je taková, kdy požití návykové látky nemělo žádný negativní vliv na zhoršený duševní stav.
Ad B. Znalecký posudek musí být přezkoumatelný. Odpovědi na otázky by měly být jednoznačné a znalec by měl uvést skutečnosti snižující přesnost závěru. Ostrou diskusi mezi účastníky semináře otevřela představa NSZ o optimálním znaleckém posudku se všemi přílohami, vybírání věrohodných zdrojích dat a jejich analýze, formování podmínek správnosti závěru a podmínek snižující jeho přesnost, uvést popis postupu při analýze dat a interpretace výsledků… Znalci upozornili, že takový posudek by zpracovávali týdny a obsahoval by stovky a více stran, což je mnohdy neproveditelné a hlavně nepřehledné, když by měli kopírovat všechny listinné materiály, které znalec studuje v průběhu zkoumání (ale pro přezkoumávající orgán by zřejmě bylo komfortní mít vše k dispozici).
Znalec by měl dovodit závěr nikoliv jen podle diagnózy, ale podle způsobu jednání obviněného, vyrovnat se s protichůdnými tvrzeními, negeneralizovat a být věcně správný. Průběh znaleckého vyšetření by měl být zaznamenán co nejpodrobněji. Může činit variantní závěry typu „pokud se bude vycházet z popisu chování svědka xy, může to svědčit o ne/přítomnosti…“. Do posudku lze uvést, že si je znalec vědom, že obviněný může na svou obhajobu uvádět jakékoliv skutečnosti a také lhát. Vhodné je podotknout, jak znalec selektoval do znaleckého posudku údaje formou vytěžení psychopatologie z trestného spisu a výpis ze zdravotnické dokumentace.
Znalec by měl vysvětlit pojmy pro laika nejasné. Znalec by se měl vyjádřit k důvodům změny jednání obviněného v časové ose, zejména pokud by byl v inkriminované době nepříčetný. Je třeba zkoumat každou příčinu, která ke změně vedla, například formulací „v době, kdy…“. Všichni vědí, že znalec posuzuje psychický stav obviněného na základě zjištěných a ověřitelných údajů, aniž by sám dotyčného pozoroval. Znalecký posudek je jeden z volně hodnocených důkazů a orgán veřejné moci může provést další dokazování a dotazování, aby mohl rozhodnout. Po předložení nových důkazů může znalec své závěry i změnit.
Rozdíl mezi psychiatrem – lékařem a psychiatrem – znalcem je v tom, že lékař je odpovědný pacientovi a znalec je odpovědný veřejné moci. Nevidím v tom morální rozpor, zejména když znalec nesmí být ve věc jakkoliv podjatý.
Marta Holanová, ambulantní psychiatr a znalec