Ve dnech 2.až 4.11. 3023 se v Brně uskutečnil XX. Česko-slovenský Psychiatrický sjezd
Hlavním bodem programu byl Diskuzní panel nad dalším směřování České psychiatrie po 10 letech probíhání Reformy péče o duševní zdraví. Diskuze byla chvílemi bouřlivá, o hodinu byl překročen čas, který na ni byl plánován.
Zásadním příspěvkem byl referát profesora Tomáše Kašpárka ve kterém bylo zhodnoceno poslední období, popsán stávající stav a nastíněny možné další kroky.
Zhodnocení stávajícího stavu vyznělo jasně. Česká psychiatrie je v krizi. Nedostává se jí odborníků. Psychiatři, dětští i dospělí chybí již nyní a vzhledem k jejich věkovému rozložení a se tento stav bude prohlubovat.
Psychiatrů je v ČR celkem 1361, v průměrném věku 53 let. Psychiatrů starších 60 let je 343 (25%), z toho psychiatrů starších 65 let je 258 (19%). V následujících cca 5 letech hrozí, že odejde do důchodu 343 psychiatrů.
Ročně atestuje mezi 30 a 40 psychiatry, což nekompenzuje počet psychiatrů odcházejících do důchodu.
V rámci reformy byly sice nastartovány pozitivní změny, vznikly zařízení poskytující nové typy péče. Tato zařízení ale nevznikla plošně, jejich působení není systémové a také se ukázalo, že nedokáží nahradit základní pilíře péče – ambulantní péči a akutní lůžka. Rovněž je dnes jasné, že nadále budou potřebná i lůžka následné péče a lůžka pro dlouhodobé hospitalizace.
Pro stabilizaci oboru jsou potřebná krizová řešení, která musí vycházet z národních zdrojů a z možností pravidelného dlouhodobého financování.
Prioritou je věnovat podporu ambulantní a akutní lůžkové péči.
Peníze z Evropských fondů mohou přispět inovacím, ale pokud se pro nově vzniklé projekty nenajdou finanční zdroje, aby se mohly udržet, nebo by tyto zdroje omezily prostředky pro financování základní péče, která je nyní ohrožena, pozbývají smyslu.
Po dlouhé době poprvé někdo z vedení Psychiatrické společnosti popsal situaci oboru pravdivě a reálně. To umožnilo živou diskusi, kde se účastníci svěřovali se svými současnými zkušenostmi, které slova ze základního referátu potvrzovala. Pravdivé popsání situace vzbudilo i jisté naděje. Uvidíme, co bude následovat.
Setkání byli přítomni i zástupci VZP a MZ, kteří se na reformě psychiatrické péče v uplynulých 10 letech aktivně podíleli. Na vzniklé podněty nijak zásadně nereagovali. Zástupce VZP sdělil, že dosavadní míra financování psychiatrie není pravděpodobně dlouhodobě udržitelná. Neměl ale připravené žádné konkrétní návrhy, jak situaci řešit.
Druhým důležitým bodem měla být Valná hromada České psychiatrické společnosti. Vzhledem k tristnímu počtu účastníků proběhla jen neformální diskuse bez možnosti hlasovat a přijímat usnesení..
Profesor Horáček nás seznámil se změnou pravidelných vědeckých schůzí PS tzv. Purkněk – od nového roku budou probíhat formou on line přednášek.
MUDr. J. Tuček představil nové stanovy Psychiatrické společnosti. Z diskuze vyplynulo, že seznámení se stanovami, vysvětlení jednotlivých změn je nedostatečné a MUDr. J. Tuček by je měl na webu PS víc objasnit. Diskuze se zejména týkala zavádění tzv. Profesního členství ve společnosti.
Nedostatečná komunikace ze strany Výboru PS se projevila i v následné diskuzi o platnosti voleb do výboru Sekce ambulantní péče PS JEP konaných před rokem.
Kromě palců krizovému manažerovi (a sobě) také musíme držet pohromadě. Neúčast na valné hromadě je tristní a vypovídá o nás víc, než cokoli jiného. Musíme si uvědomit, že Antipsychiatrická nelékařská úderka kontaminovala Purkyňku a nepokrytě hrne Antipsychiatrii do vyšších pater. Oni drží pohromadě pomocí ideologie, naším úkolem je držet odbornost. Proto musí být na schůzích, kde se hlasuje o budoucnosti, maximální účast.
Vím, že schůzování není mezi námi oblíbené, ale pokud nebudeme držet při sobě, rozeberou si nás jako děcka bonbony.
Referát jsem slyšel, je skvělý, konečně se nazývají věci pravými jmény. Doufám, že bude brzy zveřejněn. Prof Kašpárka oceňuji za jeho odvahu a otevřenost, ostatní členové výboru PS byli ztuhlí jako členové ÚV za starých časů.
Prosím o radu, kde je možno najít celé znění referátu prof. Kašpárka. Na stránkách Psychiatrické společnosti nepřekvapivě není zveřejněn. Musím se kát, že jsem prof. Kašpárka podcenil a musím ocenit jeho odvahu.
Nyní je před námi sjezd ČPS v Mikulově. Bylo by dobré se na něj kolektivně dobře připravit a prohnat tam vejbory trestní uličkou. Jak je možno podat podnět na NKÚ, aby „reformu“ z hlediska financování a efektivity prověřil? Psychiatrická společnost není státním subjektem – nevím tedy, zda ji může NKÚ kontrolovat. Ale na organizaci „reformy“ se podílelo významně MZdČR a to státním subjektem je a může tedy být NKÚ prověřováno.
Až se mi podaří přečíst si kompletní znění referátu prof. Kašpárka, chci mu zaslat osobní poděkování a vyjádřit podporu. Když nás to udělá víc, určitě jej to potěší a posílí.
Prof. Kašpárek na konci referátu sdělil, že se bude snažit referát publikovat co nejdříve. Nesdělil kde. Byl si vědom, že se jedná o přelomové sdělení. Má několik možnosti , uvidíme, kterou možnost si vybere.
Ty prachy navíc musíme dostat z pacientů !
Opravdu konečně, po dlouhé době oslav zářných zítřků vlivem reformy, byla prezentována realita, kterou vidí jak lékař pracující v nemocnici, tak ambulantní specialista. Musím pochválit odvahu prof. Kašpárka zhodnotit situaci. Jiní členové výboru při prezentaci nevinně hleděli jinam, nebo se věnovali svým notebookům a snažili se působit, že se jich to netýká.
Prof. Kašpárek se vlastně stal krizovým manažerem současné situace. Pojmenováním situace a pojmenováním základních cílů vytvořil naději, že se něco změní. Nemůžeme hned čekat zlepšení naši práce. Já odhaduji 5let na stabilizaci situace , kdy se dostaneme k situaci před reformními kroky – změnit třeba limity lůžkovým zařízením, které byly modelovány reformními kroky, bude obtížné. Pojišťovny nerady přidávají peníze.
První krok je stabilizace oboru, druhý krok je rozvoj oboru. A my všichni právě stojíme na rozhoupané lodi, která má tendenci se potápět a hledáme stabilizační prvky. Já jako ambulantní lékař vnímám ze své situace naprosto jasnou prioritu: udržet ambulantní síť alespoň v těch strašných číslech, ve kterých jsme. Tedy , musíme podpořit motivaci lékařů udržet péči na současné úrovni a ještě spíše přidávat si další práci. Nejlepší motivace je finanční motivace. Bude to těžký oříšek přesvědčit pojišťovny. Náměstek VZP Mgr. Bodnár se vyslovil v tom duchu, že plošné zvýšení financovaní nevede ke zvýšení péče. Musíme tedy vymyslet a předkládat konkrétnější kroky ( třeba s vazbou na rodná čísla ). To vše je před námi.
Držme si palce, že než vše vymyslíme, tak ta naše kocábka neklesne ke dnu.