Obměna klientely část II – Psychiatrické ambulance a CDZ

Vážené kolegyně a kolegové,

Navazujeme na náš předchozí článek a diskuzi pod ním, snažili jsme se blíže vypátrat konkrétní údaje o psychiatrické extramurální péči.

Především jak CDZ vstupují do péče o ambulantní pacienty a co se s těmito pacienty děje.

I když relevantních  údajů je poskrovnu, předkládáme a interpretujeme ty, které jsou dostupné.

Zde jsou některé údaje z ročenky ÚZIS.

Tabulka 6.1

Jak vidíme, počet klientů CDZ v letech narůstal s tím, jak se otevírala nová a nová Centra do konečného počtu 33, sumárně v roce 2022 ošetřili 5762 pacientů.

Tedy průměrné CDZ v roce 2022 ošetřilo cca 174 pacientů.

Tabulka 6.2

V další tabulce jsou tito pacienti dle diagnóz, všimněme si okruhu F2, pacientů s touto diagnosou bylo sumárně ve všech CDZ v roce 2021 ošetřeno 3127, tedy cca 95 v jednom CDZ  což je  59% ze všech v CDZ ošetřených klientů.

Tabulka 1.2

V  tomtéž roce bylo ošetřeno s diagnosou F2 v psychiatrických ambulancích 46143 pacientů, tedy při počtu poskytovatelů 785 je to cca 59 pacientů na jedno zařízení (7% ze všech v ambulanci ošetřených klientů)

Srovnáme-li tyto hodnoty, tak  v CDZ byla poskytnuta péče 3127 schizofrenním pacientům z celkového počtu 46143, což je 7.5 % z celkového počtu.

Z toho vyplývá, že minimálně 92.5 %  schizofrenních pacientů bylo léčeno v ambulancích.

Navíc, dle zkušeností kolegů, je většina klientů CDZ souběžně ošetřována v ambulancích, které zajišťují medikaci, závažná lékařská rozhodnutí a píší i rozhodné zprávy pro PSSZ atd.

Je potřeba se však soustředit na osud typického klienta  CDZ. Odkud přichází, jako péči dostává, v jakém nákladu a kam se poté ubírá.

Těchto informací je poskrovnu, avšak odkažme se na článek v České a slovenské psychiatrii z roku 2021, kde jsou tyto údaje zčásti přítomny.

http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=1421

Stať pojednává o 1,5letém sledování práce 5 pilotních CDZ. Tato práce použita jako podklad k evaluaci efektivity CDZ.

Odkud k léčbě v CDZ přišli?

Léčeno bylo  v tomto období sumárně 441 pacientů, z nichž do CDZ bylo doporučeno 176 (40%) z psychiatrické ambulance, z psychiatrického lůžka pouze 68 (15%) z nich.

Kam po léčbě v CDZ pacient odešli?

Vyhodnoceno bylo pouze 108 pacientů, neboť ostatní na konce 1,5 letého sledování ještě léčbu neukončili.

Z níže uvedeného grafu je zřejmé, že majorita pacientů odchází zpět do psychiatrických ambulancí (58%).

Úvaha:

Z dosud známých údajů je tedy zřejmé, že většina pacientů přichází do CDZ z ambulancí a po léčbě v CDZ se do ní vrací.  Z tabulky vyplývá, že tento návrat je rozhodnutím klienta. Je také možné, že i pacienti, vedení „Nepřeje si další spolupráci“ následně pokračují v léčbě v psychiatrické ambulanci, neboť mnoho jiných možností není.

Zde je rovněž nutné si připomenout, že i v průběhu léčby pacienta v CDZ je tento pacient  paralelně v péči psychiatrické ambulance.

To, co z daného grafu není zřejmé a v čem je závádějící, je to, že nám neříká nic o průměrné době, po kterou je klient v CDZ léčen. Těch 333 pokračujících klientů totiž mohlo být na konci sledování v péči zrovna tak několik dní jako celých 18 měsíců. Z tohoto pohledu chybí ve vyhodnocení závažný údaj, nicméně se zdá, že péče v CDZ je spíše krátkodobá než dlouhodobá.

Interpretace:

A.

Historicky, na počátku reformy se zdálo, a všichni jsme to předpokládali, se každé CDZ plně ujme nějakého množství pacientů s SMI (tehdy kolem 250), bude se o ně roky až desetiletí starat v celém rozsahu a tímto bude bránit jejich rehospitalizacím. Kdy hlavním zdrojem jejich klientely budou pacienti dlouhodobě hospitalizovaní v psychiatrických léčebnách a tito, s pomocí CDZ budou schopni žit extramurálně, v komunitě.

Zdá se, že tento předpoklad se nenaplnil, CDZ poskytují pacientům pouze limitovanou péči jak v čase, tak co do obsahu. V péči CDZ nezůstávají. A hlavním zdrojem jejich klientely nejsou dříve hospitalizovaní pacienti, ale pacienti z psychiatrických ambulancí.

Jeden typ modelového pacienta je tedy léčen v ambulanci, poté projde CDZ a je do ambulance navrácen.  Profit zde není příliš zřejmý. Je však možné, že načerpá dovednosti, které sníží pravděpodobnost jeho hospitalizace v budoucnosti. K tomuto však průkazné publikované informace chybí.

Druhý typický modelový pacient přijde z léčebny, projde CDZ a odchází do ambulance. Zde se však zastavme. Pokud by pacient po létech strávených v léčebně načerpal v CDZ dovednosti, které by mu umožnily dále fungovat bez hospitalizace s běžnou péčí v ambulanci, bylo by to skvělé.  Je však možné, že se jedná z větší míry o pacienty, kteří dlouhodobě v léčebně nepobývali a kteří by bylo stejně nakonec propuštěni do ambulantní péče. A CDZ je pouze jakousi „mezizastávkou“. Avšak je možné, že opět načerpají něco z dovedností, které budou bránit proti  jejich následným rehospitalizacím a omezí jejich počet nebo dobu trvání.

Publikovaná vyhodnocení těchto možností a průkazná statistika však chybí. Letité zkušenosti s péčí o chronické klienty ukazují, že tito většinou nenačerpají nějaké dovednosti nebo nezmění životní styl jednou pro vždy. Že k tomu, aby si udržovali dobré návyky je potřeba opakující se, respektive trvalá péče. Kde se jí klientům CDZ bude dostávat?

B.

Jak vidno, pokud není pacient na psychiatrickém lůžku a vyžaduje dlouhodobou péči, jedinou možností je finálně ambulance.

Jaký je tedy profit z dočasné péče v CDZ na cestě pacienta systémem?

Pro nechronické pacienty z léčeben se patrně jedná o „měkké přistání“ v realitě, což mohou vnímat pozitivně. S následnou léčbou v ambulanci.

Pro chronické pacienty z léčeben, pokud by jim péče v CDZ vskutku umožnila žít extramurálně, by to byla patrně velká životní změna. Nicméně další letitá péče by byla stejně na ambulancích.

Závěr:

Naprostou většinu ambulantních pacientů s SMI – mimo krátkých období léčby v CDZ  – léčí dlouhodobě ambulantní psychiatři (více než 90%).

To je rozdíl proti původnímu předpokladu o dlouhodobé léčbě vekého počtu těchto pacientů v CDZ.

Zdali poskytnutá dočasná péče pacientům v CDZ vede vskutku ke slibovaným změnám v objemech hospitalizací, není zřejmé.