Vážené kolegyně a kolegové,
V tomto letním čase není příliš událostí, které by vedly ke komentování. Pro zajímavost však předkládáme některé aktuální statistické údaje, které se týkají poskytování zdravotní péče ve srovnatelných oblastech. Těchto dat je dostupných více, publikovat je budeme postupně.
Aktuálně se jedná se o údaje ÚZIS k roku 2022.
Z údajů všech ambulantních oborů vyjímáme jednak psychiatrický okruh, srovnáváme poté s oborem k nám historicky nejbližším, s neurologií.
1.Počet poskytovatelů zdravotní péče, počty ošetřených pacientů v oboru, počet pacientů na poskytovatele v roce 2022.
Dospělých psychiatrů je cca 6x více než pedopsychiatrů, trochu více než neurologů.
Neurologové sumárně ošetřili cca 2x více pacientů než psychiatři.
Jednotlivý psychiatr pro dospělé ošetřil 2x více pacientů než pedopsychiatr a cca 2x méně než neurolog.
Průměrná ordinace psychiatra pro dospělé ošetřila v roce 2022 – 810 pacientů, ordinace pedopsychiatra 384 pacientů.
Jedno CDZ ošetřilo v roce 2022 cca 5x méně pacientů než psychiatr pro dospělé, tedy 164 pacientů.
Úvaha:
Pokud bychom vycházeli z premisy, že všechny tyto typy ambulancí se srovnatelně uživí, vyplyne nám z toho, že neurolog potřebuje ke své prosperitě ošetřit dvakrát více pacientů než psychiatr pro dospělé. Tento údaj se dá vztáhnout k tomu, že výkony v sazebníku jsou u psychiatrů dvakrát delší než u neurologů.
Vzhledem k tomu, že pedopsychiatr ošetří cca dvakrát méně pacientů než psychiatr pro dospělé (a má pouze o 20% vyšší hodnotu bodu), lze usuzovat, že jeho výdělek je nižší než u psychiatra pro dospělé.
Je zajímavé, že k uživení CDZ s rozsáhlým týmem stačí ročně ošetřit pouze 164 pacientů. Údaj o hodnotě bodu pro CDZ není veřejně dostupný, lze jej pouze odhadovat jako vyšší než v ostatních segmentech psychiatrie. I tak však patrně na jednoho pacientů musí CDZ účtovat zásadně více úkonů než v ostatních segmentech psychiatrie, jinak by bylo ztrátové. Léčba takového pacienta je poté násobně dražší než v obecné ambulanci. Argument, že se jedná o pacienty náročné trpící SMI není plně použitelný, neboť naprostá většina pacientů s SMI je léčena v běžných ambulancích se zásadně nižším nákladem.
Tuto úvahu je ale potřeba doplnit o to, jaká je průměrná částka vykázaná za návštěvu pacienta v té, které ordinaci.
Neurologové kromě běžných kontrol provádějí EEG, EMG, sono a další vyšetření, při kterých nevyužívají jen práci lékaře, ale přístrojové vybavení. Tato vyšetření jsou výrazně více honorována než běžná vyšetření.
Rovněž dětští psychiatři v průběhu návštěvy pacienta více pracují s rodinou a obvykle vykazují víc než jen jeden úkon při návštěvě pacienta.
Dospělí psychiatři jsou odkázáni na základní výkony.
Údaje o tom, co a jak vykazují CDZ bohužel nejsou nikde zveřejněny.
2. Nově ošetření pacienti v roce 2022 (tedy prvokontakty) – obměna klientely za rok 2022
V roce 2022 psychiatr pro dospělé přijal 185 nových pacientů, což je 23% jeho klientely.
Pedopsychiatr přijal 123 nových pacientů, což je 32% jeho klientely.
Neurolog přijal 711 nových pacientů, což je 42% jeho klientely.
CDZ přijalo 75 nových pacientů, což je 46% klientely.
Tato procenta odpovídají obměně klientely v daném roce, neboť při plné saturaci ordinací není možné očekávat, že se kapacita zařízení o toto procento navýšila.
Úvaha:
Po odečtení weekendů, svátků, dovolené a ostatních překážek v práci lze obecně počítat, že počet pracovních dnů v roce je cca 200.
Psychiatr pro dospělé tedy přijme cca každý pracovní den jednoho nového pacienta, pedopsychiatr o trochu méně, neurolog více než 3 nové pacienty denně.
CDZ přijme nového pacienta cca každý třetí den, každý druhý pacient však léčbu v tomtéž roce v CDZ ukončí.
Neurolog a CDZ obměnili v roce 2022 téměř polovinu své klientely. Největší retence je u psychiatrů pro dospělé, kde cca 80% klientely tvoří dlouhodobí pacienti.
Tento údaj není překvapivý u neurologické ambulance, vyplývá zřejmě z toho, že ambulance často navštěvují pacienti s krátkodobými onemocněními.
Rovněž u dětských psychiatrů je údaj vysvětlitelný tím, že pacienti se mohou vyléčit, ale mohou také dospět.
23% obměna pacientů v jednom roce v psychiatrických ambulancích nám na první pohled připadá rozumná. Hodně pacientů se léčí dlouhodobě s chronickými nemocemi či potížemi. Spolu s dlouhými čekacími dobami zde ale nastává otázka, jestli nejsou psychiatrické ambulance pro dospělé naplněné a pokud chtějí někoho nového přijmout, musí zároveň někoho jiné ze své péče propustit. Tedy zda dospělé psychiatrické ambulance nemají stejně naplněnou kapacitu jako ty dětské.
50% obměna u CDZ je překvapivá. Kapacita těchto zařízení ještě naplněna určitě není a měli by v nich být ošetřováni pacienti vyžadující dlouhodobou péči. Opět zde chybí údaj o tom, kam pacienti z CDZ odcházejí, zdali zpět k hospitalizaci nebo do psychiatrických ambulancí. Plná úzdrava bez potřeby další péče není patrně příliš častá.
Obecně lze konstatovat, že zatímco u běžných ambulancí jsou veškerá data dostupná a lze s nimi jakkoli pracovat, u CDZ data často chybí. Je to škoda, nemůže pak proběhnout otevřená diskuse a zařízení působí nevěrohodně.
Souhrn:
Nově ošetřených pacientů v ambulancích pro dospělé v roce 2022 bylo cca 110.000. Cca jeden nový pacient denně v ambulanci je patrně maximum možného.
Totéž je platné pro pedopsychiatrii s 12.000 nově ošetřenými pacienty.
Uvedené údaje nepostihují ty, kteří se k vyšetření nedostali pro nedostatečnou kapacitu dostupných zařízení. Tito pacienti tak jsou buď na čekacích listinách nebo u nich dojde ke spontánní úzdravě nebo k chronifikaci.
HOP + AP
můj pohled je čistě můj a je takový: Reforma tak jak je, je průser, doposud vyházené peníze, ti u zdroje se ale příjemně nabaštili a baští dál…vedení výboru společnosti se radši vyhnu, tam nemám slov…nicméně, když kolega v CDZ ošetří tolik pacientů a má tam ansámbl dalších 8 lidí v komparzu, je to až nechutné…sice budujeme CDZ ale neklonujeme psychiatry- kdo tam bude pracovat? Měníte psychiatrii v socikální službu? Odkdy? U mých pacientů, kteří byly nebo jsou paralelně v CDZ vidím to, že klíčový je vztah, dg a rodinné zázemí. Pokud máte farmakorezistentní F200 s negativní sy, i kdyby mu denně sestřička z CDZ tančila doma sambu, malovala s ním mandaly a chodila do přírody, nehnete se.
V CDZ i v ambulanci. Když vidím jejich prostory, počet lidí, ptám se z čeho to platí. Je škoda, že neinvestujeme do motivace lékařů dělat psychiatrii, spíš mi přijde, že bude fungovat systém menších ordinací s rozšířenou péčí, kterou ale daný ambulant může zaplatit a pojišťovny mu vyjdou vstříc. Když si ale v okolí vyzobe vše lukrativní šéfka společnosti a iní mocichtiví, je těžké získat něco navíc.
Makám, beru nové lidi a mrzní mne, že nejsem schopna aktuálně rozšířit ordinaci a nabídnout víc. Proti kolosu velkých se bojuje těžce.
Btw s úsměvem sleduji CDR v Berouně, jak bude krásné a jak to bude lidské…a divím se, že stejné věci nešly udělat za doby ředitelování MH v Bohnicích. Dosud tam jsou pavilony, kam pacienta nepošlete, jedině, že by chtěl zažít horor, ze kterého bude mít další trauma. Viz 8 lůžkové dobytčáky atd…nedostek terapie, aktivit, atd…
Takže úsilí bych směrovala k zatraktivnění oboru pro lékaře a podpoře malých, rozšířených ordinací, kde lékař má k danému vztah…
a CDZ bych ponechala po transformaci jako sociální službu se sestrou, terapeutem, soc. pracovníky…a rožšířila bych jejich působnost na spádovité ordinace…1 CDZ- lékaři v okruhu 20-50km…atd…takže by pacient zůstal v péči lékaře a měl by službu navíc, na kterou teď nedosáhne…
za doby ředitelování MH se kvůli jeho lenosti nestalo s pavilony nic. MH dokázal jen na rozloučenou zvýšit platy, na které léčebna neměla příjmy a tak se následně musely snižovat, bylo z toho spousta mrzení. Bohnické (nejenom) pavilony jsou ostudou české psychiatrie, jejich udržování v bídném stavu má ospravedlnit zrušení léčeben a slávu CDZ, protože dobytčáky s 8mi lůžkovými pokoji opravdu nikdo nechce.
Reforma se měla ubírat jiným směrem. Je neobhajitelné, že investovalo do +/- 50ti lůžkových psychiatrických klinik a odd. v některých krajských městech, ale léčebny se tisíci pacientů se nechaly ležet ladem. Někdo to chválí stylem “ aspoň něco „, ale všechny takto obnovené kliniky mají svou úzkou spádovou oblast. Pro lidi odjinud jsou k dispozici jen ty dobytčáky.
je to vlastně velmi smutné jak ve finále vůbec nejde o pacienta ale pouze o osobný prospěch některých vyvolených…tento dojem mám z toho čím dál víc…a CDR mě v tom utvrzuje…bohužel moje ordinace obsluhuje lidi, kteří ve velké míře spadají do Bohnic a z vyprávění pacientů příčetných o tom, co tam prožili a naopak neprožili / terapie atd/ je mi smutno…vytvořit příjemné prostředí se dá i levně…
Opravuji: 67 psychiatrů tedy o 43282 méně, tedy o něco méně než 10%. Na podstatě problému to však nic nemění.
Když si vygooglujete, jak dopadla reforma DZ v zahraničí, tak se vesměs v Evropě píše o nedostatku psychiatrů, o prodloužení čekacích dob na přijetí do amb. i do nemocnice, o třídění pacientů (přijmout sebevražedného nebo toho s hlasy..), o příliš krátkých dobách pobytů na lůžku s následnými rehospitalizacemi, komunitní péče se i v zaslíbeném Terstu redukuje na pouhý předpis psychofarmak (čekací doba na přijetí 3 týdny), také se píše o rozvoji soukromých nemocnic, a vesměs je obrovská krize v pedosychiatrii. Stávkují francouzští psychiatři, jak jinak, v Dánsku založili psychiatři asociaci, kladou si podmínky, v Německu naopak (!) navýšili počet akutních psychiatrických lůžek.. Nejen, že se to vše dalo předjímat, ale toto jsou patrně ty „dobré zahraniční zkušenosti“, o kterých mluví AKS a Fokus.
Zahraniční inspirace, ehm, nevíte někdo, proč se česká psychiatrie, která vznikla na základech rakouské, respektive německé psychiatrie, z ničeho nic inspirovala nevěrohodnou Itálií nebo upadající ostrovní medicínou UK?
Nevíte někdo, jak se to stalo, že výsledkem čerpání financí z Operačního Fondu zaměstnanosti je nedostatek psychiatrů?
Asi chtěl být někdo papežštější než papež 🙂
Jsou to zajímavé informace. Vyplývá z nich pár jednoduchých výpočtů:
Kdyby 33 psychiatrů pracujících v CDZ pracovalo v normální ambulanci, ošetří za rok při průměrném počtu 810 ošetření na psychiatra o 21318 pacientů více.
Kdyby naopak 77 psychiatrů ( je plánováno 100 CDZ) odešlo z ambulancí do CDZ ošetří o 49742 pacientů méně, což je cca 10% z celkového ročního počtu pacientů ošetřených v psych. ambulancích pro dospělé.
Pokud k tomu dojde, bude dostupnost psychiatrické péče ještě horší než dnes, kdy v severních Čechách, kde pracuji mají skoro všude v ambulancích stop stav.
Toto je vskutku jedna z nejhorších reforem, jakou si lze představit.
Zcela jistě jsem nebyl jediný, kdo si od začátku myslel, že to nemůže fungovat, protože personál neroste na stromech. Myšlení navrhovatelů reformy je mi skutečně záhadou….
Já si myslím, že soudruzi to prapůvodně mysleli možná i dobře, akorát jim nedošli všechny souvislosti a ti dotační aktuálně nemají důvod couvat nebo měnit názor…průser je nedostatek lékařů a neschopnost klonování se stávajících a nepřizpůsobení se teď aktuálnímu stavu v psychiatrii…takže velcí hráči na scénu a místo zaplacení lékařů v ambulanci, budou pojišťovny platit oligarchům z CDR. I to může být cesta, otázka pro koho a na jak dlouho…koho to motivuje a koho znechutí…
Jeden publikovány údaj by si měl zasloužit vykřičník. A to počet ošetřených pacientů v ambulanci psychiatra( dospělého, pedopsychiatra) a počet ošetřených pacientů v CDZ za 1rok. Je to alarmující rozdíl: psychiatr 810, pedopsychiatr 384, CDZ 164. Skutečnost je navíc taková, že dokonce někteří pacienti CDZ využívají služeb svého ambulantniho psychiatra.
Z této statistiky je naprosto zřejmé, že největší podíl ambulantních pacientů řeší běžné ambulance. Navíc CDZ se profilují tak, že nebudou mít v péči dlouhodobě pacienty. Jejich multifinancovaní rozhodně neodpovídá objemu vykazováné péče a všichni už vidíme reálnou skutečnost, že z pohledu reformy rozhodně je nelze brát za spasitelný prvek. Reálná situace je taková, že v současnosti všichni lékaři, kteří pracuji v nemocnicích a ambulancích, jsou maximálně přetíženi.
omlouvám se za přezdívku, asi do toho nemám co mluvit, když jsem už před lety zlomil hůl nad takzvanou odbornou společností, která se změnila v levičáckou věrchušku a začala ničit můj oblíbený obor. Ani ty časopisy už se nedají číst.
Tváří v tvář uvedeným číslům jsem podprůměrný ambulant – počet URČ mám 600 už dlouhodobě, nové pacienty neberu, nechť se o ně stará celý reformní průmysl, který je sice odborně i lidsky úplně mimo mísu, ale politicky má navrch. Poučen z krizového vývoje mlčím, čtu a nestačím se divit.
Kdyby to někoho zajímalo, tak zvu všechny ke stejnému postupu jako já – nepřijímejme nové pacienty, posílejme je do pojišťoven, neb jsou to ony, kdo ve skutečnosti rozhoduje, žádný výbor, to jsou jen otroci peněz a moci.
Jinak AP držím palce, pokrytecky budu rád, když se vybojuje víc peněz, ale když ne, neubyde mne.
P.S.: že jsou CDZ dle uvedených čísel nevýkonná mi vadí stejně jako mi vadila nevýkonnost JZD a podniků socialistické práce a jako tehdy – zhroutí se to samo.
Vtipná replika, psaná s podtextem historické zkušenosti. Máte mé sympatie. Naprosto reálně vidíte situaci. Navrhovaný postup – nebrat nové pacienty – už praktikuje většina ambulantů z důvodu naplnění kapacity. Pojišťovny tlak ze strany pacientů vnímají, ale nemůžou zasáhnout koncepčně – pouze navýšením hodnoty bodu ( o co se AP a já vlastně snažíme).
Další bod programu je více školicich míst pro absolventy a propagace našeho oboru( který oba máme rádi).
Propagace – nemyslím destigmatizace a deinstitualizsce..🤣té už bylo dost. Fakt dost.
Počet uvedených poskytovatelů je menší než ambulantních psychiatrů, neboť v řadě zařízení pracuje psychiatrů více, na jednoho psychiatra tedy vyjde méně než jeden nový pacient denně.
Údaje k CDZ lze interpretovat tak, že jsou v polovině případů „krátkodobým mezičlánkem“ mezi hospitalizací a ambulancemi, neboť návazná péče po opuštění CDZ bude opět další roky nepochybně v ambulanci. Je otázka, zdali je to bylo takto původně koncepčně zamýšleno. Rovněž je otázka, zdali tyto krátké intervence v CDZ vskutku tak masivně brání dlouhodobým hospitalizacím, jak je publikováno.
Škoda, že nejsou dostupné podrobnější údaje o cestě takového pacienta systémem.
Hmmm. Tohle je nepříjemné…zdá se, že pacienti nemají o služby CDZ zájem.
Pikantní je, že o CDZ nevědí praktici, žádný z těch, se kterými jsem mluvila, a to i přes prachy dosud vyplacené na propagaci komunitní péče.
moc pěkný článek, děkuji za info
… v poslední větě chybí jedna možnost, a sice úmrtí.
Zajímavé informace, škoda že bez dat CDZ – nemáte někdo někoho z CDZ, ministerstva, kdo je má? Neurologové mají ústřely, záněty, které trvají jen chvíli. Psychiatr má většinu pacientů na nejméně víceletou nebo celoživotní léčbu. Myslím, že zajímavý by byl i údaj o bodové náročnosti na RČ. Nabízí se kacířská myšlenka, že pokud založíme hodně CDZ, bude tam hodně psychiatrů/sester (takže nebudou v ambulancích), tedy ošetříme počitatelně méně pacientů, tedy zhoršíme dostupnost psychiatrické péče nejen pro nové pacienty.
K té bodové náročnosti…
Moc hezké…..( myšleno ironicky), teď se už nedivím, že Ti, co jsou nějak s nimi provázáni, za ně tak bojují.