Deklarace Hnutí za Obrodu Psychiatrie

Vážené kolegyně a kolegové,

pracujicí na jakékoli pozici v oboru psychiatrie.

Níže zveřejňujeme Deklaraci, jejímž obsahem je snaha o zlepšení budocnosti našeho oboru.

Pokud s ní souhlasíte a jste ochotni se pod ni podepsat, je možné to učinit jakoukoli formou.

Nejjednodušší cesta je aktuálně buď přímo *v diskuzi pod článkem nebo jednoduchým *emailem na adresu: 

ap@ambulantnipsychiatrie.com

Vždy však prosíme uvést jméno, příjmení a název vašeho pracoviště.

Hnutí za Obrodu Psychiatrie.

***************************************************************************************************************************

DEKLARACE HNUTÍ ZA OBRODU PSYCHIATRIE

Preambule:

Psychiatrie je medicínský obor, který se zabývá diagnostikou a léčbou duševních nemocí. Naším prvořadým zájmem je prospěch nemocného člověka. Jsme lékaři, tím jsme spoluzodpovědni za to, jak náš obor vypadá, jaké má jméno, jsme jeho součástí.

Na rozdíl od kolegyň a kolegů somatických oborů nemůžeme apriori počítat s pacientovým souhlasem s našimi názory na jeho nemoc a její léčbu.

 Naopak, musíme počítat s resistencí, odporem, který není, jak se někteří mylně domnívají, komplikací léčby, ale je její neoddělitelnou součástí, v mnoha případech je jejím důvodem. Při naší práci propůjčujeme sami sebe, jsme empatičtí a zároveň zůstáváme sami sebou. Neříkáme pacientům, jak mají žít, ale ovlivňujeme projevy jejich nemocí.

To není triviální sdělení, ale alfa a omega naší práce.

Část 1.

K práci potřebujeme:

Důstojné podmínky pro pacienty, které léčíme.

Dostatek času a prostředků na to, abychom porozuměli potížím našich nemocných.

Dostatek času a prostředků na naše celoživotní vzdělávání.

Dostatek času a prostředků na naší osobní regeneraci.

Část 2.

Shledáváme, že ani po 10 ti letech reformy takové podmínky nemáme.

Vidíme, že jsou pacienti hospitalizováni v nedůstojných podmínkách na 6 či 8mi lůžkových pokojích, se špatnou stravou, jako oběti honby za co nejkratší dobou hospitalizace.

Pro dětské pacienty nemáme lůžka a lékaře téměř žádné.

Zažíváme, jak máme na pacienty málo času, protože je naše práce špatně organizovaná. V ambulancích čelíme obrovskému návalu nových pacientů.

Část 3.

Nekoncepční ideologické sny o zrušení psychiatrických lůžek a léčbě psychóz v domácím prostředí narazily na realitu. Utratily se obrovské prostředky, ale pacientům to příliš nepomohlo.

O léčení doma téměř nikdo nestojí, ani pacienti, ani jejich rodiny, lůžka na indikované léčení nemocných jsou stále více potřeba. Předražené nahrazování lékařů sociálními pracovníky selhalo.

Upadá medicínské vzdělávání v nemocnicích, není od koho se učit.

Podmínky atestace se často mění, jsou chaotické, mladí lékaři buď odchází do jiných oborů, nebo se stávají otroky nemocnic. Nových zájemců o obor je poskrovnu.

Česká psychiatrie je v krizi.

Část 4

Představitelé reformy a vedení psychiatrie dílem mlčí, dílem se opájí svými slohovými cvičeními. Dohromady nevědí, co si počít a, do sebe zahleděni, bloudí.

Co my? Jak se nás to týká?

Můžeme být mlčenlivými svědky a myslet si své. Můžeme připomínat, že dochází na naše slova a, opojeni pocitem zadostiučinění, bloudit.

Nebo můžeme kolegyni a kolegům pomoci najít cestu ven.

Část 5.

Mějme pochopení pro kolektivní neurózu a vytěsnění reality, přijměme, že i vedení psychiatrie, představitelé reformy, naši spolužáci a kolegové, jsou omylní a chybující.

Zachovejme se profesionálně a umožněme jim chyby poznat a poučit se z nich, pojďme se společně sejít a obrodit psychiatrii.

Pojďme jí vrátit význam a smysl.

Část 6.

K obrodě potřebujeme příznivou atmosféru, otevřenou komunikaci bez cenzury a vzájemný respekt uvnitř psychiatrické společnosti.

Jen tak budeme respektovaní okolím a budeme mít dobrou odměnu.

Psychiatrie by se měla stát opět přitažlivou pro studenty lékařských fakult.

Pro mladé psychiatry by měly být stanoveny předvídatelné a srozumitelné podmínky pro vzdělávání a složení atestační zkoušky. Měli by mít osvícené učitele, kteří na ně budou mít dost času, kterých bude možné si vážit a identifikovat se s nimi.

Část 7.

Na prosazování těchto myšlenek se spojme, ať pracujeme v nemocnici, na klinice, ve vědě či v praxi.

Pokud jsme duší a profesí skuteční lékaři, pokud jsme neokorali, nestali módními intelektuály nebo chrliči zbytečných studií, máme pomáhat nemocným.

Psychiatrie nás potřebuje.