Mgr. J. Svoboda: Moje zkušenosti z rehabilitační práce o schizofreniky

Mgr. Josef Svoboda: Zkušenosti z rehabilitační péče o schizofreniky

Vážení,

když se mně najednou, před několika lety, objevila v e-mailu pozvánka do pracovní skupiny pro „reformu psychiatrické péče“, tak jsem jí samozřejmě využil. Na ministerstvu zdravotnictví se sešla skupina lidí včetně zástupců MZd. Schůzku vedl člověk, který předstoupil s tím, že sehnal ze zahraničí peníze pro psychiatrický terén, a že je třeba je utratit. My jsme tam proto, abychom navrhli smysluplné využití. Až se čerpání rozběhne, tvrdil ten člověk, a po 2 letech budou peníze docházet, tak si pak nikdo v ČR nedovolí jejich tok zastavit. Debata to byla opravdu nekompetentní.

Na druhé setkání přišel uvedený člověk se sdělením, že se s kolegy (nikdo nevěděl se kterými) dohodli, že vzniknou CDZ. K mému překvapení se neřešilo, co bude mít CDZ za úkol, ale jaké bude mít technické vybavení a zázemí (to také řešila první zákonná norma o CDZ).

Na třetí schůzku jsem si připravil povídání o potřebách schizofreniků ve vztahu k reformě. Byl jsem hned na počátku umlčen až zesměšněn, že to přece všichni v této skupině vědí. NEVĚDĚLI a neví dodnes.

Dalších schůzek jsem se neúčastnil, jelikož jsem přestal věřit smysluplnosti počínání té skupiny a užitečnosti pro duševně nemocné (schizofreniky zvlášť).

Snažil jsem se dělat osvětu o potřebách schizofreniků na přednáškách, v článcích a nakonec v knize „Schizofrenie a rodina“.  Marně. CDZ byla spuštěna, polykají peníze, ale nepřinášejí tu potřebnou změnu, která by pomohla duševně nemocným napříč celou ČR.

CDZ představují postavený komín, kterému chybí budova na dobrých základech.

Myslím si, že nejzásadnější motivací pro reformu péče o duševně nemocné by měla být:

• minimalizace důsledků nemoci pro budoucí život pacienta
• poskytování péče co možná největšímu počtu nemocných.

Minimalizace důsledků by mohla se širší úzdravou přinést větší soběstačnost nemocných a tím snížení výdajů na následnou péči.

Rozšíření péče vychází z průzkumů, kvalifikovaných odhadů a zkušeností z praxe ve smyslu, že potřebná péče, mimo lékařské, je dopřávána jen necelým 10 % potřebných.

Jestliže připustíme, že je nutné reformovat, tak si dopředu především musíme ujasnit:

• potřeby duševně nemocných
• na tom základě si stanovit cíle změny
• určit naše možnosti realizace (včetně personálních)
• shrnout vše do nějaké myšlenkové osnovy a tu spojit v uspořádaný systém vztažený k fungování celku.

Chybí tedy objektivní představa o potřebách, koncepce, systém, promyšlenost kroků a celková metodika provedení reformy (vzniku CDZ), která by sledovala jednotu poskytování péče každému duševně nemocnému v celé republice stejnou službou.

Největší nedostatek reformy péče o duševně nemocné tkví ve skutečnosti, dle mého, že se neřeší minimalizaci důsledků nemoci formou REHABILITACE.

Nelze přece navázat na péči lékaře sociální službou a tvářit se, že je vyřešeno. Lékař léčí, sociální služba pečuje, a kde je nanejvýš potřebná náprava, je rehabilitace pro minimalizaci důsledků onemocnění.

Čili funkční řetězec služeb pro duševně nemocné musí obsahovat tři rovnocenné navazující úrovně: léčení – rehabilitace – sociální služby.

Rehabilitace by se měla zabývat posuny a změnami k lepšímu v kognitivní, emoční a sociální oblasti lidského fungování duševně nemocného, které povedou k jeho větším JISTOTÁM v (v závislosti na duševní nemoci):

• vnímání okolí s propojováním aktuálního se známým
• uvědomování si sám sebe
• ocenění sám sebe
• jistotě v komunikaci
• schopnosti vyprávění příběhu
• otevřenosti v komunikaci
• lpění na cílech, resp. plánech
• „otužilosti“ v sociálních kontaktech
• odvaze „jít“ do věcí
• zvládat nepohodlné.

Jelikož taková rehabilitační podpora se běžně, např. schizofrenikům, nedostává, zůstávají většinou na pospas sami sobě a svým rodinám a budují si stav zanedbání ve své úzdravě se všemi souvisejícími důsledky.

Mgr. Josef Svoboda,

autor publikace „Schizofrenie a rodina“, která získala za rok 2022 Národní psychiatrickou cenu profesora Vladimíra Vondráčka, kterou uděluje Vědecká rada Vondráčkovy ceny.