MUDr. M. Holanová: Kudy kráčíš psychiatrie?

Kudy kráčíš, psychiatrie?

Stále častěji si nyní, po desetiletích práce v oboru, kladu tuto otázku.

Po mém popromočním nástupu do praxe jsem se dozvěděla, že psychiatr pacienty tlumí, ale neléčí, že psychiatrie oproti somatickému oboru není vědní obor. Naštěstí následoval přelomový vývoj a z psychiatrie se stal hrdý vědní obor. Než přišla jeho reforma.

Musela jsem se psychiatrii znovu učit a obdivuji naše představitele, v čele s profesorem Jirkou Horáčkem, jak se v této problematice skvěle orientují. Já pak sklízím úspěchy ve své ambulanci, kde mohu účinně pomáhat duševně nemocným. Vědní rozvoj vedl k destigmatizaci psychiatrie, o které průběžně přednáším. Medicínský posun umožnil, že vedle mé privátní praxe (od roku 1993) spontánně začaly vznikat podpůrné organizace, kterým nebylo jedno, jak (jejich) duševně nemocní žijí a fungují.

Před 10 roky začala Reforma psychiatrie, která čerpala nemalé evropské peníze. Na první pohled se může zdát, že každá troška do mlýna je dobrá. Ostatně miliardy korun sem nebo tam obyčejného psychiatra zajímat nemusí. Po počátečním placení pokut za překračování počtu smluvených výkonů a limitovaných úhrad nám bylo umožněno pracovat bez pokut, což ambulantní psychiatry značně zklidnilo. Tímto skončila reforma v jejich ambulancích.

V „reformovaném“ systému vzniklo asi 30 CDZ a plánují se další – pro děti, seniory, poruchy osobnosti, ochranné léčby…  Všechny v podobném designu multidisciplinárních týmů, ve kterých psychiatr bude (možná) pracovat v menším úvazku. V NÚDZ je nyní financována podpora sociálních projektů, které se zaměřují na vzdělávání a zapojování široké veřejnosti do péče o duševní zdraví. NÚDZ se stal garantem reformy psychiatrie, která má společensko-sociální dimenzi. Z psychiatrie se stává (opět) jiný než medicínský obor.

Brno není pohraniční víska. Je zde na 50 ambulantních psychiatrů, jedna rozšířená ambulance a několik CDZ. Mojí psychiatrické ambulance s více než cca 600 psychotiky a 30 ochrannými léčbami se reforma netýká. Nemám čas vysvětlovat cirkulujícím pracovníkům CDZ, kteří někdy doprovázejí mé pacienty k vyšetření, co je psychotická porucha a jak s tímto člověkem jednat. Nemají to jednoduché, když musí vykazovat zlepšující se stav pacienta, který bývá roky stejný a někdy horší, aby měl nárok na jejich pomoc. Udivuje mě, jakým způsobem se chtějí multidisciplinární týmy starat o zhoršeného psychotika, který k nim těžko získá „na chvíli“ důvěru. O pravidelné péči o pacienta s nimi řeč není. Po poradách se zaměřují na přechodnou péči o některé potřebné jedince, zatímco ambulantní psychiatři zvládají přes 90% veškeré potřebné péče. Ta je stále náročnější, když z akutních lůžek jsou předčasně propouštěni nedoléčení pacienti.  Bludný kruh.

Jsem přesvědčena, že duševně nemocný pacient a jeho blízcí hledají pomoc především odbornou, která jim po zlepšení stavu umožní čerpat nabídku sociálních a rehabilitačních služeb. Nesporně je třeba tuto službu podporovat a ještě lepší by bylo, kdyby nevznikala tzv. svrchu, ale byla umožněna konkurence těchto služeb z jiných zdrojů (občanské organizace, Charita aj.).

Zpět k oboru psychiatrie. Přeji si, aby zase byla medicínský obor a i její výzkum byl zaměřen tímto směrem. O tom ale reforma psychiatrie není.

Co s tím uděláme?

MUDr. Marta Holanová, ambulantní psychiatr, Brno 3/2023,

P.S.  Edmund Burke: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“